Aby kosmonauti nekleli. NASA musela nasadit i hypnózu
Při výzkumu vesmírných hlubin se narazí na spoustu problémů. Když kosmonauti sprostě nadávají, je to větší komplikace, než byste si mysleli…
Zatímco v našem socialistickém bloku se kosmonauti vybírali především podle schopností a členství v komunistické straně, američtí kosmonauti se řídili jinými kritérii.
Museli mít bezchybné rodiny a měli být také věřící. Přestože to byli eticky a morálně takřka neposkvrnění lidi, i oni byli jenom chlapi – a těm občas unikne nějaká ta nadávka nebo sprosťárna. NASA se musela s tímto problémem vypořádat už v 60. letech 20. století. Proč to bylo tak důležité?
Dát pozor, aby kosmonauti nekleli jako dlaždiči, bylo nutné. V 60. letech byla kosmonautika obrovský fenomén – prakticky veškerá komunikace mezi Zemí a raketami šla do vysílání, většinou živého. NASA a její mediální experti se museli hodně snažit, aby alespoň ty nejhorší situace zamaskovali a vysílání bylo přístupné mládeži. Pro prudérní Američany byla veškerá sprostá slova tehdy ještě tabu.
"Ten kráter je velkej jak h…"
Klasickým příkladem byla mise Apolla 10. Pilot Gene Cernan (mimo jiné po matce českého původu) zrovna vedl raketu na nízkou oběžnou dráhu kolem Měsíce, když velitel mise Thomas Stafford spatřil kráter Censorius A. Obrovský přírodní úkaz na něj zjevně působil velmi dramaticky – takže pronesl: „Mám před sebou Censorius A – a je větší než hovno (angl. shit)!“ Reportéři, kteří hlášení poslouchali v centrále NASA, se šokovaní obrátili na astronauta Jacka Schmitta, který jim měl v Houstonu komunikaci objasňovat: „Co to právě plukovník Stafford řekl?“ Pohotový muž odpověděl: Znělo to jako: “Mám před sebou Censorius A – a je větší než Schmitt!“
Vůl na Měsíci - kdo z nich mluvil jak dlaždič?
Thomasi Staffordovi se takové prohřešky nestávaly často. Výrazně více problematickým byl jiný americký kosmonaut. NASA nikdy nezveřejnila jeho jméno; pokládá to za nepřijatelné a neslušné. Tento nejmenovaný muž, přestože byl skvělým kosmonautem, často prokládal věty vulgárními slůvky, nejčastěji slovními vycpávkami podobnými našemu „vole“. Když měl vstoupit v rámci mise Apollo 12 na povrch Měsíce, což by pozoroval celý svět v přímém televizním přenosu, ukázalo se, že je to problém, který se musí řešit.
NASA proto najala psychiatra, který kosmonautovi pomocí hypnózy vsugeroval, že místo klení by měl vydávat raději zvuk podobný bzučení. Když se později k této historce dostali novináři z amerického magazínu Vintage Space, analyzovali přepisy všech rozhovorů, které z Měsíce na Zemi v rámci programu Apollo směřovaly. A mravenčí práce se vyplatila - pravděpodobně sprostého kosmonauta odhalili. Ve většině vysílání velitele Peta Conrada se objevuje často přepis těchto zvuků: "dum de dum dum dum" a "dum do do do, do do"…
