Antické sochy byly barevné. Vypadaly jako kýč z tržnice?
Jsme zvyklí, že antické sochy jsou pro nás vzorem jednoduché a vznešené krásy. Vnímáme je však úplně jinak, než to zamýšleli jejich tvůrci. Původně totiž byly všechny řecké a římské sochy barevné. Podívejte se na rekonstrukce původních barev a možná budete zaskočeni, jak pouťově a kýčovitě vypadaly klasické sochy jako Diskobolos nebo Venuše…
Prostá krása bílého mramoru – to je něco, s čím si spojujeme antické chrámy a sochy uvnitř. Archeologové však už dlouho ví, že takhle to ve starém Řecku a Římě rozhodně nevypadalo. Naprostá většina soch byla pomalována značně divokými barvami.
Největším odborníkem na toto téma je německý archeolog Vinzenz Brinkmann, který se podílel na několika výstavách uspořádaných univerzitou Harvard. Ukázal na nich, jaká barviva se v antice nejspíš používala, a jak tedy vypadaly v barvě sochy, které zná dnes každý školák. Brinkmann používá nejmodernější technické prostředky k tomu, aby odhalil původní barviva a tedy i vzhled soch.
Stačila jedna divná věta
K hypotéze o barevných sochách, mimo jiné dnes už obecně přijímané, ho přivedla jedna podivná věta v tragédii Helena od řeckého dramatika Euripida. Slavná Trójanka si v ní stěžuje, že se stydí tak, že by si nejraději odstranila obličej – „stejně, jako se dá smazat barva ze sochy“. To Brinkmanna přivedlo ke studiu soch a pozůstatků barev, které na nich po 2000 letech zbyly. Poprvé svou práci představil roku 2003 na výstavě v Mnichově – vedle antických originálů vystavil plastové sochy v barvě. Výstava skončila obrovským úspěchem; časopis Time o ní dokonce napsal, že „nutí návštěvníka podívat se na antickou kulturu úplně jiným pohledem“.
Pro nás je to sice nepředstavitelné, ale středověk vlastně antické sochy neznal. Lidé kolem nich buď chodili bez zájmu, nebo je odstraňovali z veřejných míst – zobrazení pohanských bohů nebylo v křesťanské Itálii právě populární. Když renesance znovuobjevila antiku, našli umělci už sochy, které byly poškozené a čas nebo ruka člověka z nich smyly veškeré stopy barvy. Renesanční velikáni jako Michelangelo pak napodobovali své vzory a vytvářeli mramorové sochy z bílého nezdobeného kamene. A naše představa antického umění se navždy posunula od reality k pohádce…
Na mnoha sochách přitom stopy nedokonalých barev zůstaly, ale archeologové jim zpočátku nepřikládali velkou důležitost. Někteří restaurátoři dokonce barvu úmyslně odstraňovali – údajně proto, aby lépe vynikla „platónská“ estetiky řeckých tvůrců. Brinkmann dokázal přimět vědce i veřejnost k úplně novému pohledu na antiku, není však jisté, jestli barvy zachytil tak, jak opravdu vypadaly.
Kritici jeho práce totiž tvrdí, že přístroje, které německý archeolog používá, odhalí pouze základovou barvu, na niž se nanášely opravdové barvy, jimiž byly sochy zdobené. Ale svrchní nátěr už Brinkmann neodhalí…
