Exkluzivně pro National Geographic: Neduchovní duchové
V Africe a v její diaspoře proměňuje maska smrtelníky v bohy a má i politický význam.
Tam, kde vládne svět duchů, je maska něčím více než pouhým vnějškem. Toho, kdo ji má na sobě,se zcela proměňuje. Muž v masce – a je to téměř vždycky muž – dokáže mluvit odlišným hlasem, jinak se pohybovat i jinak se chovat, protože je odlišnou bytostí. Má nasazenou masku. Hranice mezi realitou a iluzí, mezi bohem a člověkem, mezi životem a smrtí je zastřená. Muž v masce nehraje žádnou roli. Sám se stává rolí.
Maska je – často s rekvizitami – ústředním bodem kostýmu, který má člověk na sobě během rituálního obřadu, při němž vystupuje v převleku před komunitou. Některá taková vystoupení jsou zábavou – například přehlídka masek nebo tanec, který posiluje kulturní identitu komunity. Jiná zůstávají pevně zakotvena v náboženském nebo společenském rituálu. V takových vystoupeních může maskovaný muž účinkovat v úloze jakéhosi morálního strážce: dávat pokyny, trestat, udržovat a obnovovat pořádek nebo řídit slavnostní proměnu – chlapce v muže, občana ve vůdce, výsadby ve sklizeň.
Počátky maskování se ztrácejí v mlze dávných dějin, ale mohou spočívat, jak říká historik umění Herbert M. Cole, v loveckých rituálech – v přání ztělesnit či snad usmířit ducha oběti.
Fotografka Phyllis Galembová cestovala více než dvacet let po Africe a Haiti, aby zdokumentovala umění masek. Oč vlastně u masek jde? „Je to tvořivost,“ říká Galembová. „Není to pouze maska. Jde o celý soubor a jedinečnost rituálního úboru.“ Za svými snímky cestuje Galembová do měst i do odlehlých vesnic a s pomocí průvodce svědomitě pátrá po slavnostech s maskami. Instaluje světla a postaví stativ proti zdi, ohradě či boční domovní stěně a umožní svým objektům zaujmout správné pozice. Nafotografuje ruličku filmu o dvanácti snímcích. Nic víc. „Buď se mi to povedlo, nebo ne,“ říká.
