Exkluzivně pro National Geographic: Papua-Nová Guinea a poslední jeskynní lidé
O kočovnících v Papui-Nové Guineji se proslýchalo, že žijí v odlehlých lesních jeskyních. Když jsme je našli, poslali modernímu světu překvapivé poselství.
Leží v jeskyni a umírá. Její ruce a nohy jsou pouhé hůlky s vyboulenými klouby. Lidia se schoulila do klubíčka s očima doširoka otevřenýma strachem ze smrti. Kašle, třese se a má velké bolesti. Je jí je snad patnáct let, sama neví. Před třemi měsíci porodila a dítě zemřelo; skupina zanechala tělo v jedné jeskyni a šla dál. Lidiin muž Pasu Aiyo mi říká, že to je přirozený běh věcí. „Když onemocníte, buď se uzdravíte, nebo zemřete.“
Nebýt záře z ohně, panovala by neproniknutelná tma. Hvězdy tu snad nikdy nesvítí, doufat v ně by zřejmě bylo příliš troufalé. Místo toho padá kolem skalního převisu hustý déšť a přívaly vody vytrvale buší do obřích listů v džungli. Zdá se, že tady, v horách Papuy-Nové Guineje, prší každou noc. Proto také Lidia a ti, kdo z jejího lidu Meakambut zbývají, hledají útočiště ve skalních skrýších, kde je sucho.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/08-beginning-the-trek-670-658x438.jpg)
Jeskyně ležící vysoko na útesech, kam se někdy musí šplhat po zrádných popínavých rostlinách, jsou zároveň přirozené pevnosti, které kdysi chránily Meakambuty před nepřáteli – lovci lebek, kanibaly a zloději nevěst. To však bylo před mnoha generacemi.
Teď má tento lid méně násilné, nicméně neméně smrtící nepřátele – malárii, tuberkulózu.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/10-aiyo-carries-pneumonia-striken-wife-to-clinic-670-658x438.jpg)
Původním plánem týmu odborníků bylo následovat Meakambuty, jednu z posledních polokočovných jeskynních skupin v Papui-Nové Guineji, po jejich hornaté domovině zastínila současná mimořádná situace. Lidia má pravděpodobně životu nebezpečný zápal plic, a dává jí dvojité dávky antibiotik a lék proti bolestem a horečce.
12 hodin džunglí a po řece k doktorovi
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/04-cave-wall-handprints-670-320x213.jpg)
Tým National Geographic má v plánu pomocí GPS přesně lokalizovat meakambutské jeskyně a zaregistrovat je podle Zákona o národním kulturním vlastnictví, aby byly Meakambutové chráněni před těžbou dřeva a nerostů.
Ale nyní se tým rozhoduje a jeden člen se hlásí, že nemocnou doprovodí celou cestu dolů. Cesta domů však představuje šestihodinovou cestu , kterou si budou muset prosekávat mačetami až k řece, kde na ně bude čekat kanoe a ta je dopraví za dalších šest hodin do vesnice.
Lidiin manžel ji zabalí do vaku spleteného z rostlinných vláken a vyráží. Naděje, že Lidia bude žít, je malá.
Na konci 80. let se stala oblast oblíbeným cílem různých misionářů a antropologů. I dnes stejně jako tehdy Papua-Nová Guinea v nás vyvolává představy nezkrotných a krutých divochů, lovců lebek s pomalovanými tvářemi, kostmi prostrčenými nosem a s lukem a šípem.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/07-meakambut-boy-body-paint-670-320x213.jpg)
To je ale stejně zkreslující, jako si představovat americký Západ plný indiánů. Fotografie z Papuy jsou většinou propagační fotografie cestovních kanceláří pro naivní turisty.
Enklávy tradičních kočovných skupin, jako jsou Meakambutové, existují dnes již jen v nejobtížněji přístupných oblastech země…
"Džunglový" telefon nefungoval
Dva večery za sebou se tým snaží kontaktovat Meakambuty pomocí „džunglového telefonu“: tři muži buší do kmene velmi vysokého stromu dřevěnými palicemi; hluboké údery se šíří ozvěnou po lesní klenbě.
Výsledek se nedostavuje, a tak se musí vydat na vyčerpávající dvoudenní pěší pochod na poslední známé místo pobytu Meakambutů…
Napsal Mark Jenkins
Fotografie Amy Toensingová