Geologické mapy našeho území nabízejí překvapivou procházku do historie
Nejstarší geologické mapy našeho území se s těmi současnými nedají srovnat. Ale i ty současné čeká zánik a přechod k novým informačním technologiím.
Za nejstarší geologickou mapu z území ČR je dnes považována mapa J. Jiráska z roku 1786 zachycující oblast Zbirošska. V této mapě byly horniny poprvé odlišeny barevnými plochami, což je jejich základním a charakteristickým znakem.
Začátky před stovkami let
I ona ale má své předchůdce – černobílé hornické mapy nebo Komenského mapu Moravy (1627), kde jsou bodovou symbolikou popsána významná mineralogická naleziště. Za první opravdu geologickou mapu území státu je ve světě považována mapa Williama „STRATA“ Smithe, vydaná v roce 1815 a zobrazující geologickou stavbu Anglie, Walesu a Skotska (foto níže).
Ale jen o čtyři roky později, v roce 1819 už spatřuje světlo světa historicky nejstarší geologická mapa pokrývající významnou část dnešního území ČR Geognostische Charte von Böhmen a autorem je vídeňský geolog Franz Riepl (viz úvodní foto).
Po ní následovala řada geologických map Českých zemí v rámci Rakousko-uherské monarchie, první republiky včetně Slovenska a poválečného Československa. Zatím poslední přehledná geologická mapa Československa byla vydána v roce 1967.
Nejnovější geologická mapa ČR
V roce 2007, vydala Česká geologická služba novou geologickou mapu České republiky v měřítku
1 : 500 000. Vedle hlavních autorů – J. Cháby, Z. Stráníka a M. Eliáše – se na jejím sestavení a technickém zpracování mapy podílelo několik desítek našich předních geologů a specialistů. Vycházeli z poznatků shromážděných během geologického mapování celého území ČR v měřítku 1 : 50 000 ukončeného v roce 1998. Nová mapa je tak zatím nejvěrnější znázornění geologické stavby našeho území v přehledném měřítku
Mapy stejné jen na pohled
Srovnávat obsahově nejnovější mapu s jejími dávnými předchůdkyněmi nejde, ale při pohledu a ně je patrné, kam se dnešní geologické mapování posunulo.
Zatímco první regionální geologická mapa F. Riepla má legendu obsahující 20 hornin, nová „geologická půlmiliónka“ už zobrazuje rozložení a vzájemné vztahy 320 horninových typů! Vedle vlastní geologické mapy a její legendy tu najdete i doprovodná schémata (např. hlavních geologických jednotek Evropy) nebo údaje o absolutním stáří řady magmatických hornin a metamorfních dějů.
Nekonečný proces
Když máme k dispozici tak komplexní dílo, má dnes vůbec smysl dál pokračovat v geologickém studiu, sběru dat a mapování našeho státu? Navíc komplexní mapování našeho území bylo zahájeno už vídeňským c.k. Říšským geologickým ústavem založeným roku 1849 (druhý nejstarší geologický ústav v Evropě), a navíc se nejedná o nijak rozsáhlou oblast.
„Mapování bude mít vždycky smysl,“ odpovídá na takové dotazy Mgr. Zdeněk Venera, ředitel České geologické služby, „protože jde o nekonečný proces. V terénu pořád získáváme nové poznatky, například při velkých stavbách nebo ve vrtech. Další údaje plynou z nových metod geologického a geofyzikálního výzkumu. Nikdy nebudeme mít nějaký konečný stav geologických vědomostí o našem území.“
Co se už teď mění je pozice „papírové mapy“. Díky rozvoji informačních technologií a internetu se postupně stane „pouze“ jedním z výstupů geologického mapování. V budoucnu se už na ní všechno nevejde a základem se stane rozsáhlý geoinformační systém.
(Úvodní foto: Historicky nejstarší geologická mapa z roku 1819 od Franze Riepla)
