Na dně Dlouhé řeky (Čchang-ťiang/Changjiang) mají mobilní telefony vynikající signál a Chuang Te-ťien je jedním z mála lidí, kteří o tom vědí. Je ředitelem nového Podvodního muzea u Hřebene bílého jeřába a jeho telefon dnes v čtyřicetimetrové hloubce neustále zvoní.

Muzeum je nejpodivnějším místem města Fu-ling (Fuling) – návštěvníci do něj vstupují více než devadesátimetrovým eskalátorem zabudovaným do ocelové trubky, která se jako masivní slámka noří do kalné řeky.

„Toto je nejnákladnější muzeum v oblasti Tří soutěsek,“ říká Chuang a opět přijímá hovor. Místo zvonění zní ženský hlas, který naléhavě opakuje frázi „Ťia-jou – do toho, do toho, přidej, přidej!“

Když jsem viděl Chuanga naposledy, byla tady všude pouze vysušená půda, muzeum za částku rovnající se v přepočtu 34 milionům dolarů neexistovalo a přehrada Tři soutěsky se 450 kilometrů dolů po proudu dosud stavěla. Žil jsem ve Fu-lingu v letech 1996 až 1998, kdy jsem v místní škole působil jako dobrovolník Mírových sborů. Město tehdy mělo kolem 200 000 obyvatel, což bylo na čínské poměry málo. Většina lidí výrazně podporovala přehradu, ačkoli o ní příliš nemluvili. Její dokončení bylo naplánováno na rok 2009, což se zdálo jako věčnost v místě, kde se už toho tolik odehrálo. Reformní éra začala v Číně v roce 1978, ovšem až v polovině 90. let se myšlenky volného trhu začaly prosazovat i v menších městech, jako je Fu-ling. Místní zvládli ohromnou změnu: konec vládního přidělování pracovních míst a náhlou privatizaci bydlení.

Jiný čas

Tehdy mi Hřeben bílého jeřába nabídl jiný pohled na čas. Pískovcový pás se objevoval jen v zimě, kdy poklesla hladina vody. Sezona s nízkým stavem vody byla pro lodníky ve starověku zrádná, a tak někdo vyřezal do svahu dvě ryby. Sloužily jako jakýsi ukazatel, který lodivodům umožňoval předvídat tah ryb a peřeje níže po proudu.

Místní spojovali kamenné ryby se šťastným osudem a stalo se tradicí zaznamenat jejich každoroční objevení vytesanou zprávou.

Nejstarší nápis pochází z roku 763, z dynastie Tchang; pískovec nakonec ozdobilo přes 30 000 znaků. Kaligrafie byla ohromující a zprávy měly rytmus zaklínání: „Voda řeky ustupuje. Jsou vidět kamenné ryby. Příštího roku bude bohatá sklizeň.“

V roce 1990 stálo vstupné na hřeben tři jüany, v přepočtu asi 35 centů, a zahrnovalo jízdu na vratkém sampanu obsluhovaném rybáři mimo sezonu. Chuang Te-ťien sedával hodiny na hřebeni, zachumlaný do kabátu z přebytků lidové osvobozenecké armády. Pozoroval vodní hladinu a vyprávěl příběhy o nejznámějších nápisech. Při jedné z mých posledních návštěv, 30. ledna 1998, byla řeka o pět centimetrů výše, než tomu bylo v době prvního nápisu v roce 763. Pět centimetrů za 1235 let – to postavilo změny reformního období do nového světla.

Napsal Peter Hessler
Fotografie Anastasia Taylor-Lindová

Přečtěte si, co dál se v čínském městě Fu-lingu změnilo a podívejte se na další fotografie - vše najdete v březnovém vydání časopisu National Geographic

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Šance, že lidstvo nepřežije rok 2100, je 50 procent, tvrdí vědec
• Kdy dojde ropa? V optimistické verzi za 60 let. A v pesimistické…?
  
• Kosmický odpad kolem Země má cenu bilionů. Armáda ví, jak ho využít