Světlovlasí černoši a Evropané nemají nic společného. Geny pro blond vlasy jsou dva
Nedávný výzkum odhalil, že gen pro blond vlasy se během evoluce vyvinul dvakrát – a nezávisle na sobě.
Domorodí obyvatelé Šalamounových ostrovů jsou lidé dvou kontrastů, které jsou patrné na první pohled. Mají jednu z nejtmavších kůží, s jakou se můžeme setkat mimo Afriku, ale také největší procento výskytu blonďatých afro účesů mimo Evropu. Podle nejnovějších výzkumů však nemají s evropskými blondýny a blondýnkami geneticky nic společného.
Eva v solárku
Člověk dnešního typu vzešel podle hypotézy „ven z Afriky“ z „pramáti Evy“, která žila před cca 200 tisíci lety na území dnešní Keni, Tanzánie či Etiopie.
Tím, jak v průběhu svého vývoje ztrácel náš předchůdce srst, byla jeho kůže vystavena vysokým dávkám škodlivého UV záření, které je obvyklé v oblasti rovníkové Afriky.
Tato skutečnost vedla k selekčnímu tlaku na tmavou pigmentaci kůže, která byla na tropickou výheň lépe adaptována. Když se poté černovlasý Homo sapiens vydal ze své pravlasti před cca 60–100 tis. lety na ostatní kontinenty, byl postupem času nucen – spolu s rostoucí vzdáleností od rovníku – používat opalovací krémy s vyšším ochranným faktorem, ale také se mimo sezónu slunečního svitu opékat v soláriích.
Muži mají radši blondýnky
… alespoň se to praví v proslulé komedii s plavovlasou bohyní Marilyn Monroe v hlavní roli. Pokud je však tomu tak, pak by si muži přišli na své i na Šalamounových ostrovech, ležících v jižním Pacifiku, jelikož se zde poměr blonďatých blíží evropskému (5–10 procent).
„Mysleli jsme si, že jde o vzdálené potomky Jamese Cooka,“ ohlíží se za britskou kolonializací ostrovů Carlos Bustamante, genetik ze Stanfordovy univerzity. Jaké však bylo překvapení, když spolu s kolegy zjistil, že blond háro místních „černoušků“ nemá nic společného s evropskými přistěhovalci.
Za platinovým afrem stála ve skutečnosti místní mutace genu TYRP1, který se však nepodílí na pigmentaci blonďatých vlasů v evropské populaci. „Gen pro blond vlasy“ se tedy z tohoto pohledu objevil v evoluci dvakrát, a to nezávisle na sobě.
Homo hierarchicus
Evropští objevitelé, kteří se mezi 15.–18. stoletím vydávali za horizont svého kontinentu, si na svých cestách počínali jako příkladný Homo hierarchicus. Antropolog Louis Dumont se domnívá, že člověk je tvor oplývající instinktem teritoriality a vůlí k moci, které v tomto případě uplatňoval v rámci mimoevropských společností. Svrchovaným nástojem mu byla i rasová teorie Arthura de Gobineau (1816–1882), jejímž prostřednictvím se lidé třídili do rasové hierarchie na základě fyzických znaků jako je barva kůže, barva vlasů, tvar nosu (…) a přiřazených mentálních schopností.
Přestože jsou tyto kategorie v myšlení člověka hluboko zakořeněny, současné poznatky biologické antropologie a humánní genetiky dokládají, že variabilita mezi jednotlivci či v rámci menších populací je podstatně větší, nežli mezi „rasami“. Pohled na blonďaté domorodce Šalamounových ostrovů, kteří nemají v tomto ohledu s Evropany nic společného, tak rozostřuje a obrací perspektivu europocentrického pohledu nejen na dělení lidských ras.
