Pěšky i na bruslích po zamrzlém Bajkalu. Stovky kilometrů a sám

Už dvakrát překonal Marek Šimíček zamrzlý Bajkal. Letos se sem chystá už potřetí! Jeho specifikem je, že kromě obyčejné chůze používá i brusle.

Autor: Redakce

12. 02. 2013

Jak vůbec člověka napadne sbalit si pár teplých věcí a vydat se pěšky stovky kilometrů po zamrzlém Bajkalském jezeře? Ty ses k jezeru vydal už podruhé, že?

Ano, podruhé. Překonat Bajkal po ledu jsme vymysleli s kamarádem už asi v roce 1994, ale pořád nebyl čas. Do dneška aktivně závodím v požárním sportu, tak během sezóny (duben až říjen) to prostě není možné. No a v zimě se dá jít přímo po vodní hladině, neotravuje hmyz, nepotíš se. Je to zkrátka v mnoha ohledech příjemnější.

Poslední kapkou byla pro mě akce dvojice Blažek - Sůra, kteří takto Bajkal překonali v roce 2010. To mě definitivně rozhýbalo. První výpravu jsem udělal loni, letos pak druhou.

Volil jsi navíc autentický způsob dopravy. Jel jsi na místo celou dobu vlakem. Jaké to bylo?

Bez problémů - tedy téměř. Byl jsem za exota a ve vlaku mě hýčkali. I kvalita služeb byla skvělá, všechno čisté a příjemné.

Když se v Japonsku třese zem, neznamená to, že jede vlak, ale možná budou padat domy!

Nastaly nějaké problémy a komplikace?

Nejdříve mě nechtěli vzít v Žilině do vlaku, pak jsem musel přenocovat neplánovaně v Moskvě, ale nakonec jsem spal v hotelu místo za 105 euro úplně zadarmo! Na Sibiř pak už skoro 4 dny a 5462 kilometrů úplně bez komplikací.

Pojďme se už ale podívat přímo k Bajkalu. Kudy tvoje cesta vedla a kolik kilometrů jsi na ní urazil?

Šel jsem z Nižněangarska na severu do Sludjanky na jižním pobřeží jezera a následně na Pik Čerského při první akci. Při druhé pak ze Severobajkalska do Chužiru na ostrově Olchon s následnou cestou okolo ostrova.

Šel jsi celou dobu bez podpory a všechno vybavení sis táhl sám. Kolik toho bylo a co ve výbavě na tak šílenou akci nesmí chybět?

Doplňoval jsem jen jídlo. Vezl jsem si ho pokaždé tak na 15 dní, což stačí na neobydlenou severní půlku západního pobřeží. Pak není problém něco sehnat. Ostatní byly běžné věci na zimní akci, nepotřeboval jsem nic výjimečného.

Poprvé měl batoh na startu 35 kilo, ale to jsem měl v oblečení i jídle velké rezervy - počítal jsem s mnohem horšími podmínkami. Podruhé se to povedlo srazit na 28 a navíc jsem si vyrobil malé sáňky a tahat batoh na nich už byla malina. Hlavně je třeba vzít osvědčené věci, s nimiž si člověk perfektně rozumí - v jednoduchosti je síla. Při mínus 25 stupních není čas na blbosti.

Tvoje cesta měla hodně jedinečností a jednou z nich je i to, že jsi nešel po jezeře jen pěšky, ale pár kilometrů jsi překonal i díky bruslím. Jak tě napadlo tohle?

Bruslit trochu umím, navíc jsou skladné a při dobrém povrchu je to jistě nejrychlejší způsob pohybu po ledu.

Marek Šimíček se narodil 17. února 1975 a oblast jeho zájmu je opravdu široká. Je aktivní dobrovolný hasič, vodácký instruktor, cyklista, který na těžko zdolal Alpy, Rumunsko nebo Slovensko, a v neposlední řadě motorkář, který se vydal přes Itálii, Švýcarsko a Francii až do Monaca, ale i do Rumunska či na Ukrajinu. Kromě toho absolvoval pár seskoků padákem. Aktivně lyžuje a fotí. Jeho největším úspěchem byly bezpochyby právě přechody jezera Bajkal, už teď ale ví, že nezůstane jen u nich! Jeho mottem je: Život není kompromis – je to boj s kompromisem!

Je potřeba mít nějaké speciální brusle nebo jsi to absolvoval s běžným vybavením?

Vzal jsem, co bylo doma - obyčejné hokejové "kanady", jen půjčené od bráchy, který má o číslo větší nohu. A teleskopické hůlky.

Neměl jsi strach, že bude led pokrytý sněhem a ty budeš mít brusle zbytečně? Kolik kilometrů jsi nakonec překonal na bruslích?

Vloni 250 ze sedmi set celkových, letos 400, z pěti set! Byl naprosto famózní led. Prvních 300 kilometů na Olchon jsem udělal za 7 dní! Ne ovšem po sobě jdoucích, zdržely mě návštěvy a krásy okolí.

Pěšky kolem činné sopky Eyjafjallajökull. Před erupcí i po erupci

Potkával jsi někoho nebo jsi celých 28 dní, kdy jsi přechod šel, trávil sám?

Záměrně jsem šel kolem břehu, abych domorodce potkával. Není to sice tak sportovní výkon, ale zrovna tady by byla škoda se lidem vyhýbat… To třeba příště v odlehlejších oblastech. Navíc jsem kdysi uměl dobře rusky a chtěl jsem to osvěžit. První rok jsem strávil cca 8 dní u lidí, protože jsem trochu marodil a odpočíval. Letos to bylo mnohem víc, neboť jsem potkal snad všechny známé a po Bajkalu jsem ještě pokračoval vlakem a stopem na Ojmjakon - celkem 70 dní

Jaké byly kontakty s místními lidmi?

V naprosté většině velmi milé. Mockrát mě pozvali dál, pohostili, nechali přespat…

Prožil jsi nějaký jedinečný zážitek, na který nikdy nezapomeneš?

Takových je bezpočet. Noc pod širákem na Piku Čerského, zemětřesení, nebo když se potkáš s Daliborem Ústí nad Labem po několika dnech v půl sedmé večer uprostřed Bajkalu. To je opravdu neopakovatelný moment!

A teď se pojďme podívat na tvé další plány. Kam povedou tvoje cesty následující rok?

Mám nějaké zájemce o cestu na Bajkal, tak snad to v březnu zase vyjde. Vypadá to na přechod té divočejší, severní poloviny. Ještě by se našlo volné místo, takže kdyby měl někdo zájem, ať se mrkne na www.bajkal700.cz a pak se ozve. Také mám pozvání na sjezd Leny, ale to je v létě, tak uvidíme co hasičina…

Mě zaujal zejména nápad, že pomýšlíš na pár kilometrů po zamrzlém Obu na polární kruh. Jak by měla vypadat tahle cesta?

Je to orientačně a organizačně jednoduché. V podstatě pochod po řece do města Labytnangi na polárním kruhu, odkud jede vlak domů. Je tam několik variant od 300 až do 1500 kilometrů…

Máš ještě nějaký další velký cestovatelský sen, který bys rád v příštích letech uskutečnil?

Těch je hromada. Od takových, jako je ten Ob, nebo Bajkal, kdy se stačí sebrat a jít až po… Určitě se chci vrátit na Ojmjakon a dále na Čukotku, pak nějaké lezení na Altaji a doufám i Pamíru, cyklistika, či motorky ve Středí Asii, a kdyby byl parťák a kopa peněz, zkusil bych Antarktidu a jižní pól.

Do kterých zemí tě srdce nejvíce táhne a proč?

Přibližně osa Rumunsko - Kyrgyzstán - Mongolsko a na sever od ní. Nemám rád vedro a prach, takže třeba v Thajsku mě potkáte stěží… Ještě bych tak vydržel Tichomoří, samozřejmě Nový Zéland, části Austrálie, nebo Ameriky. Ještě jsem skoro nikde nebyl! Pak taky z principu neplatím za parkovné, záchody, spaní na zemi ve vlastním spacáku atd., což je třeba ve Švýcarsku trochu komplikace.

Taky jsi mi prozradil, že plánuješ vydat knihu o své cestě. Kdy to asi bude a na co se v ní můžou čtenáři těšit?

Kniha je napsána, fotky vybrány. Bude se jmenovat: BAJKAL - PROCHÁZKY PO ROVINĚ. Ovšem předevčírem mi psal nakladatel, že mu zamítli přislíbenou dotaci, takže nevím, kdy se to podaří… Pokud někdo víte o nakladateli…

AUTORKA: Katka Smolová
Úvodní ilustrační foto: Wikipedia (Bajkal)