"Cukr, obecně, není jed. Mateřské mléko obsahuje cukr. Lidská krev obsahuje cukr, za všech okolností, a ve chvíli, kdy tomu tak není, zemřeme," prohlásil David Katz z Výzkumného centra Univerzity Yaele, který svoji dvacetiletou profesní kariéru věnoval zkoumání nebezpečí plynoucích z nadměrné spotřeby cukru.

Cukr podle něj prostě podle něj toxický není. Aby se dospělý člověk předávkoval třeba pitím plechovek s colou, musel by jich naráz vypít 58 - tedy nějakých dvacet litrů slazeného nápoje. Opravdového jedu stačí jen nepatrná špetka. Například takových 800 ng polonia zabije průměrného dospělého člověka. Cukr skutečně není jed a naopak patří k stále k nejrychlejším zdrojům energie pro lidský organismus, a to nejen glukóza (krevní cukr nezbytný pro fungování organismu) , ale i nověji démonizovaná fruktóza.

Špatná reputace cukrů se totiž odvíjela i od zavádějící interpretace některých studií, které například zkoumaly účinky sladidel na organismus - a primárně na laboratorní zvířata. Následně se některé závěry automaticky přenesly i na lidi, jenže hlodavci nezpracovávají cukr stejně jako lidé.

Hlodavce je nejen snazší cukrem předávkovat, ale navíc jejich organismus například fruktózu z 50 % přeměňuje na tuk. Člověk je na tom o mnoho lépe, protože naše játra přemění 50 % fruktózy na glukózu, 30 % na laktát, a jako tuk se ukládá jen jedno procento.