Při pohledu na geparda útočícího na antilopu je nám přirozeně líto slabšího zvířete a na predátora se díváme jako na hororové monstrum. Nejraději bychom antilopu vyrvali z jeho čelistí a zahnali ho někam hodně daleko. Když pak vidíme opice, jak se s rozhořčením postaví na stranu antilopy, máme tendenci se domnívat, že mají podobné cítění jako my. Brání slabší a zahánějí "ty zlé". Nechvalme je příliš.

Předně, gepard není nejsilnější kočkovitou šelmou. Jeho výjimečnost spočívá v rychlém běhu, když však přijde na boj, není zrovna sebevědomý. Oběť zabíjí prokousnutím hrdla nebo tepen, nemá dostatečnou sílu na to, aby jí zlomil vaz. Potom musí kořist rychle sežrat, než se přiblíží jiní predátoři. Těch se totiž gepard bojí jako antilopa jeho samého. Není přitom vyloučeno, že se nechá zahnat i opicemi - zvlášť když je jich deset na jednoho. To ostatně dokazuje naše video.

Když útočník není potenciální svačinou, gepard jde radši pryč. Hlavním důvodem je strach z poranění. V přírodě se rány hojí hůře než na veterinární ošetřovně, a sebemenší zranění by tak gepardovi znesnadnilo další lov. Proto raději z boje couvá, i když přitom musí oželet kořist.

A jak se to má s citlivým srdcem udatného paviána? Je pravda, že paviání okolo sebe vidí raději antilopy než gepardy. Velké kočky doslova nesnášejí a osamělého lovce by se zřejmě snažily ze svého území vypudit, i když by se zrovna nesnažil konzumovat antilopu. Na druhé straně je však třeba připomenout, že paviáni jsou všežravci a kromě hmyzu, pštrosích vajec a menších obratlovců občas loví i mláďata antilop. Záchranná akce znázorněná na videu je tedy ze strany paviána poněkud pokrytecká…