Nová tvář pro Rio. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Rio je městem noblesy a okázalosti, zároveň však i chudoby a násilí ve favelách, které se rozpínají po tamních kopcích. S olympiádou v roce 2016 podstupují chudinské čtvrti omlazovací kúru.

Zdroj: archiv

„Jsme pokusní králíci,“ prohlašuje Fabio do Amaral, někdejší zabiják drogového gangu, z něhož se stal evangelický kazatel. Bratr Fabio káže v kostele v Santa Martě, jednom z riodejaneirských chudinských předměstí, a říká, že obyvatelé Santa Marty jsou součástí plánu vyčistit favely na úbočích kopců kvůli olympijským hrám v roce 2016.

Pokus začal v listopadu 2008, kdy zvláštní policejní jednotky vtrhly do favely, shluku domů z cihel a škvárobetonových tvárnic, který se zdvihá jako rozviklaný mrakodrap protkaný chodníky stoupajícími 788 schody podél strmého svahu pod proslulou sochou Krista Spasitele. Na rozdíl od běžných zátahů riodejaneirské policie na drogové dealery ve favelách – krvavé bleskové přepady s obrněnými vozy známými jako caveirões, „velké lebky“ – tehdy v prosinci dorazil do Santa Marty kontingent 112 příslušníků „pořádkových jednotek“ a zůstal zde, aby obnovil řád a vypudil gang. Pak vláda postavila pestrobarevné bytové domy, instalovala elektrické rozvody a zapojila zdarma 700 chladniček. Dnes místo zaplavují filmové štáby a hvězdy červených koberců jako je Madonna či bývalý americký prezidentský kandidát John McCain. (Navštěvuje je i mnoho brazilských turistů, pro které je to často první návštěva favely v životě.)

Bratr Fabio býval součástí tohoto problému. Narodil se v roce 1973 v chudinské čtvrti a v mládí se z něj stal nájemný vrah s přezdívkou Bananeira, protože lidem připomínal banánovník, když po schodech ve favele chodil po rukou a nohy mu povlávaly ve vzduchu. Díky místní jeptišce se obrátil na víru, úplná proměna však nenastala přes noc. „Věřím v postupné pokání,“ říká Fabio a blýskne bílými zuby, když umírňuje dva pitbully, kteří žijí u něj na střeše. Vypadá jako Mike Tyson oblečený v nedělních šatech: žluté košili s krátkými rukávy a černých oblekových tesilkách.

Problém jménem Rio

Když nekáže, vyhledává Fabio muže v žabkách a s popraskanými prsty na nohou, kteří by se zapsali do školicího kurzu pro stavební dělníky. To je velký krok pro lidi, kteří byli z riodejaneirského pohledu lixo, lidský odpad. Firmy se dnes již nebojí je zaměstnat. Přibývá respektu. Nicméně to zatím není žádný luxusní život. Cedule u vstupu do Santa Marty varují před horečkou dengue a „tam dál nahoře je jenom trápení,“ říká Fabio a ukazuje na chatrče na kopci, mimo dosah sociálních programů, kde někteří lidé dosud vaří venku na otevřeném ohni. 

Koupal jsem se v řece plné piraní. A žiju !

Rio potřebovalo řešení ekonomického hlavolamu složeného z nízkých mezd, žalostné veřejné dopravy, slabého státu a distribuce příjmů, kterou lze sotva považovat za spravedlivou vzhledem ke kleptokracii a nepatrnému množství prostředků. „Děje se to všude na světě, ale řekl bych, že tady v mnohonásobně větší míře,“ tvrdí José Mariano Beltrame, ministr bezpečnosti státu Rio de Janeiro.

Beltrame je hlavním autorem „pacifikačního plánu“, jehož záměrem je obsadit favely a vytlačit gangy silou 12 500 příslušníků pořádkových jednotek v 165 komunitách do roku 2014 před mistrovstvím světa ve fotbale. Beltrame doufá, že po olympijských hrách v roce 2016 zůstane fungující civilní stát s legální ekonomikou. Mnozí občané s velkými očekáváními věří, že Beltrame je první nezkorumpovaný šéf bezpečnosti. Ani nepochází z Ria; jeho přízvuk – a nádoba z vydlabané tykve s maté zastrčená pod stolem – je známkou přímočarého gauča z brazilských jižních plání. „Pochopil jsem, že musíme mít plán, ne jenom hromadu názorů,“ říká Beltrame. „Řešení, a to absolutně bez jakýchkoli pochybností, je to, o co usiluji.“

V ostatních chudinských čtvrtích, které nyní okupuje policie, se život zlepšil. Děti si opět hrají v ulicích. Přátelé se navštěvují. Přesto jsou lidé stále nedůvěřiví. Jeden z Fabiových kolegů kazatelů, Sérgio Souza de Andrade, mě zavedl do sklepa kostela, aby mi podal vysvětlení. „Lidé to nechtějí přiznat, ale naší největší obavou je to, že zítřek bude jako včerejšek,“ říká. „Co se stane, až policie odejde?“

Odpověď na tuto otázku najdete v říjnovém čísle magazínu National Geographic

 

Fotografie David Alan Harvey

Napsal Antonio Regalado

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články