Vědci odkrývají sexuální život lenochodů. Patří k němu polygamie i promiskuita
Vědci odhalili sexuální život lenochodů krátkokrkých.
Lenochodi jsou pověstní svojí "leností" a jejich sexuální život byl zahalen tajemstvím. Sexuální život je ale docela pestrý a rozhodně ne tak nezajímavý, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Tajemství odhaleno
Vědci z Wisconsinské univerzity v Madisonu ve svém výzkumu v pralesích severovýchodní Kostariky přišli na to, že teritorium samců je menší než 0,2 kilometrů čtverečních. Má se dokonce za to, že lenochodi většinu života tráví cestováním mezi pouhými 25 stromy.
V teritoriu každého samce se vyskytují v průměru 3 dospělé samice a 60 % samic žije na území víc než jednoho teritoria.
Samci tedy nemají výhradní přístup k samicím a ani jedno pohlaví nejsou monogamní. Vědci provedli zkoumaným lenochodům testy rodičovství, a ty odhalily, že 36 % samců zplodilo potomky s více než jednou samicí.
Během výzkumů byli vědci svědky tří páření, která se neodehrávala v rámci teritoria samce. Genetické testy jednotlivých zvířat ukázaly, že samci sousedících teritorií jsou často blízcí příbuzní. Pravděpodobně v tom hraje roli fakt, že si svá teritoria budují blízko míst, kde se narodili. Biologové mají za to, že blízká příbuznost je příčinou vzájemné tolerance samců ze sousedících teritorií.
Odsouzeni k přežití?
Lenochodi mají špatný zrak i sluch, a jsou navíc neskutečně pomalí. Vlastně by měli při svém způsobu života dávno vyhynout. Ale tito živočichové se přesto se dokázali úspěšně přizpůsobit prostředí a přežít. Jejich strava -zelené listí stromů - jim neposkytuje příliš mnoho živin. Těžko stravitelnou stravu tráví pomocí zvláštních bakterií a prvoků a lenochod dvouprstý se vyprazdňuje zhruba jednou za deset dní, a někdy dokonce i jednou za třicet dní. Listy nejsou příliš výživné a lenochod se s tím vypořádává po svém - místo aby jedl více, rozhodl se pro jinou strategii - pohybuje se méně, a šetří tak energii. Lenochodi dostali jméno podle svého nejvýraznějšího rysu - ve stromech se pohybují velmi, ale opravdu velmi pomalu - rychlostí kolem 0,24 km/h.
Lenochod krátkokrký (Choloepus hoffmanni) žije v deštných pralesech Střední a Jižní Ameriky a je to samotářský tvor, ale nikoli v době rozmnožování.
Pohybují se pomocí silných drápů. K životu vzhůru nohama ve větvích se přizpůsobila i jejich srst, která jim roste od břicha směrem ke hřbetu.
Jejich nezvyklé zabarvení do zelena je výborně maskuje. Mohou za něj mikroskopické řasy rostoucí přímo v srsti. Mají také proměnlivou teplotu těla, která může během dne kolísat mezi 27 až 35 °C a při větším kolísání teploty upadají lenochodi dvouprstí do strnulého stavu, který se na první pohled podobá zimnímu spánku.
"Fyziologie lenochodů a anatomie je vědecky poměrně dobře probádána, ale jejich chování je zatím velkou neznámou," říká Jonathan Pauliz Wisconsinské univerzity a spoluautor studie.
Podívejte se na video BBC, kde David Attenborough odhaluje tajemství, které stojí za přežitím lemura:
Zdroj: BBC
Úvodní foto: ČTK
