Tajemství slunečního kamene

Vikingové na svých lodích pluli podle dochovaných zpráv najisto, i když nebyly vidět hvězdy. Vděčili za to slunečnímu kameni, který jim ukazoval polohu slunce.

Tajemství slunečního kamene
Tajemství slunečního kamene
Zdroj: archiv

Vikingové na svých lodích pluli podle dochovaných zpráv najisto, i když nebyly vidět hvězdy. Vděčili za to slunečnímu kameni, který jim ukazoval polohu slunce. Zní to jako kouzlo, ale vědci potvrdili, že seveřané zřejmě využívali polarizovaných krystalů. Informují o tom v časopise PTRS.

Vikingská loď  FOTO: ISIFA

Vikingská námořní expanze ze Skandinávie zasáhla většinu Severní Evropy, Britské ostrovy a vlastně celý Severní Atlantik v období od roku 750 až 1050 n. l.. Jejich dobyvačné a loupežné výpravy je však zavály i do Středomoří a je také jisté, že v Americe byli již před Kolumbem. Polární den jim v severním Atlantiku bránil během letních měsíců využívat k navigaci hvězdy a kompas v té době Evropané ještě neznali. Vikingské legendy včetně ságy o Sigurdovi, vyprávějí o sólarsteinnu, slunečním kameni.

 

Sága vypráví, jak se jednoho zataženého dne, kdy hustě sněžilo, ptal král Olaf reka Sigurda, kde je slunce. Aby si ověřil Sigurdovu odpověď, vzal do ruky sluneční kámen a pozvedl jej k obloze, aby se podíval, odkud světlo přichází, a našel tak polohu slunečního kotouče.

Už v roce 1967 dánský archeolog Thorkild Ramskou vyslovil domněnku, že mohlo jít o polarizovaný krystal, čistou formu kalcitu, která je ve Skandinávii běžná. Polarizovaný krystal propouští světlo pouze pod určitým úhlem. Podle toho mění tóny od světlých k temnějším. Tak se dá poznat zdroj v atmosféře polarizovaného slunečního světla. Vikingové tak podle dánského archeologa byli schopní najít slunce i v okamžiku, kdy bylo za mraky, nebo v mlze. či dokonce ještě za horizontem.

Nicméně tato teorie se dočkala jen několika kritických hlasů bez hlubšího ověřování - mimo jiné byla teorie odmítnuta s tím, že takové světlo by bylo rozeznatelné i pouhým okem a krystal by nebyl vůbec potřeba. Starou myšlenku nyní oprášil odborník na optiku Gábor Horváth z Budapešťské univerzity společně se švédskou specialistkou na migrace Susanne Åkessonovou z univerzity v Lundu. Empirickými pokusy ve Finsku zjistili, že při pozorování okem vzniká chyba až 99 stupňů, což by byla pro mořeplavce nepřijatelná i nebezpečná chyba.

Ve špatných světelných podmínkách se jim však podařilo prokázat roli polarizovaného světla a možnost, že ji Vikingové mohli využívat, ačkoli nebyla tak výrazná, nakolik si dánský archeolog myslel.

Nicméně historici, jakkoli považují novou studii za zajímavou, upozorňují, že pro ni chybí jakýkoli hmatatelný důkaz z archeologických nálezů. Vikingové podle dochovaných zpráv využívali i sledování drah ptáků, tahů velryb a tvarů pobřeží. Takže archeologové by měli najít vrak lodi s krystalem na palubě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články