Sopky v Čechách: Jeskyně s ledovou výzdobou v Českém ráji a sirný pramen v Lužic

Ač se to možná na první pohled nezdá, ani v Čechách rozhodně není o sopky nouze. Všechny jsou již naštěstí dávno vyhaslé, ale dodnes představují zajímavé a přitažlivé krajinné dominanty. National Geographic vám spolu s vulkanologem Vladislavem Rapprichem ukáže ty nejzajímavější.

Zdroj: archiv

Rozhodli jsme se vám přiblížit nejzajímavější sopky třetihor a starších čtvrtohor na našem území spolu s Vladislavem Rapprichem, autorem knihy Za sopkami po Čechách. V prvním díle seriálu jsme vás seznámili se sopkami v Česku a s jejich historií. V druhém díle jsem vás zavedli do naší nejvýznamnější vulkanické oblasti – Českého středohoří. V následujícím třetím díle jsme vám ukázali, že v Krušných horách uvidíte zbytek vulkánu a lávové proudy. A čtvrtý díl vám přiblížil Doupovské hory se Skalkami skřítků. V posledním díle se podíváme do Lužických hor a Českého ráje. 

Lužické hory jsou z pohledu geologů součástí Českého středohoří. Ráz krajiny je podobný a hranice je v podstatě umělá.

Luž v Lužických horách

Lužické hory dostaly své jméno po nejvyšším vrchu jménem Luž/Lausche. V tomto případě je zcela na místě uvádět vedle názvu českého i jméno německé, protože kopec je téměř z jedné poloviny součástí Německé spolkové republiky. Vozem je možné dojet až k chatě Luž, která nabízí občerstvení, jež bude po zdolání špičatého vrchu možná nezbytné.

Od chaty vede na vrchol červená turistická značka. Z druhé, tedy německé strany pak na vrchol stoupá značka zelená. Díky tomu bývá na vrcholku ve dnech s alespoň trochu slušným počasím docela rušno. Přestože se Luž tyčí vskutku důstojně nad okolní krajinou, díky možnosti dostat se až k chatě Luž vozem není převýšení od auta na vrcholek větší než asi 150 m. 

Podél pěšiny, která se pěknými obloučky vine k vrcholu, jsou občas drobné výchozy znělce. Na vrcholu potom překvapivě nejsou ruiny hradu, ale ruiny horské chaty. Už s ohledem na výšku Luže je zřejmé, že nejcennější bude výhled přes celé Lužické hory, ale také na pokračování výskytů sopečných kopečků do Německa a na hnědo uhelnou pánev v okolí měst Zittau a Bogatynia. Zajímavý je tvar Luže. Spolu s Klíčem se od okolních znělcových lakolitů bochníkovitého tvaru  poněkud liší. Je dost možné, že Luž nepředstavuje jen pod povrchem vychladlý pecen magmatu – lakolit –, ale že se jedná o obnaženou přívodní dráhu znělcové sopky, kterou již dávno odnesl čas a eroze. To je však za současného stavu poznání této oblasti zatím pouhá spekulace.

Zajímavost v okolí: Sopečná činnost je běžně doprovázena zápachem síry, neboť oxidy síry patří mezi sopečné plyny uvolňované z kráterů aktivních vulkánů. Sirný pramen asi 2,4 kilometrů jihozápadně od Luže při silnici z Horní Světlé na Novou Huť nemá s vulkanismem nic společného. On totiž má i se sírou společnou pouze barvu. Žlutavou barvu ovšem způsobují sloučeniny železa. Ty ze zdejší silně železité vody vysrážejí specifické bakterie, které tu žijí.

Mužský v Českém ráji

Vrch Mužský byl postižen těžbou, a proto není problém se i této sopce podívat na „zoubek“. Pěšina vedoucí od silnice míří nejprve na okraj malého opuštěného lůmku, kde se větví a každá ze dvou větví obchází lůmek při cestě na vrchol z jedné strany. Není kam spěchat a před šplháním na samotný vrcholek nebude od věci se trochu pokochat krásou sopečných hornin obnažených ve starém lůmku.

Hned na okraji je odkryv pyroklastických uloženin. Ty jsou tvořené hlavně drobnými úlomky nevesikulovaného čediče a drobnými xenolity křídových sedimentů. Při pohledu na odkrytou skalku s mírným odstupem jsou dobře patrné náznaky zvrstvení sopečného materiálu, který se uklání ve směru od vrcholu Mužského po svahu dolů. To znamená, že Mužský není žádnou přívodní drahou sopky, která by byla odkryta hlubokou selektivní erozí, ale reliktem povrchové části tufového kužele vytvořeného freatomagmatickou erupcí (erupce, u které je síla exploze dána kombinací expanze magmatických plynů a vody (z okolního prostředí) přeměněné na páru.

Pokračující vyvržení magmatu již nebylo doprovázeno explozivní činností a na plyny chudá tavenina vytvořila žílu, jež tufový kužel protnula. Pozůstatkem utuhlé žíly je čedičová skála, která tu byla i předmětem těžby. Na čedičové skále je dobře vidět sloupcová odlučnost, jež je zde uspořádána do milíře. Silné rozpukání a těžba kamene daly vzniknout rozsedlinové jeskyni, která je v pravé části lomu. Od jeskyně se již dá stoupat po pěšině k vrcholu a vychutnat si rozhled do kraje. Jak již bylo zmíněno v kapitole o časovém vývoji třetihorní sopečné činnosti v Čechách, k hlavní aktivitě v oblasti Českého ráje došlo před zhruba 17 miliony let. I sopka Mužský patří do této hlavní skupiny, se svými 19 miliony let je ale v rámci celé skupiny sopek Českého ráje nejstarší.

Zajímavost v okolí: Tato jeskyně se sice nemůže chlubit krápníkovou výzdobou – čedič totiž není vápenec –, díky vodě, která prosakuje po puklinách ve skále, se tu ale v zimních měsících objevuje často působivá rampouchová výzdoba. A nejsou to jen klasické rampouchy visící jako stalaktity od stropu dolů, vyskytují se tu i krásně tvarované ledové stalagmity. Bohužel trvanlivost těchto výtvorů je silně omezena vývojem počasí. To, že rampouchy rostou pokaždé znovu a jinak, má ale výhodu v jejich úžasné proměnlivosti.

Poznejte sopky na vlastní kůži 

Zájem veřejnosti o sopečnou činnost, vyvolaný událostmi na Islandu, přivedl autora Vladislava Rappricha na myšlenku vysvětlit laické veřejnosti výsledky vulkanologických výzkumů českých sopek, a tak i vulkanologické činnosti obecně a seznámit čtenáře s českými sopkami. Kniha Za sopkami po Čechách vás provede po nejzajímavějších vulkánech českých třetihor a starších čtvrtohor. 

Autor Mgr. Vladislav Rapprich, Ph.D., je odborníkem na vulkanické procesy a horniny vulkanického původu v České geologické službě, kde začínal ještě během studia (tehdy Český geologický ústav). Je předsedou Odborné skupiny vulkanologie při České geologické společnosti a členem Mezinárodní asociace vulkanologie a chemismu zemského nitra (IAVCEI). Zkušenosti v oblasti vulkanologie získal při krátkodobých kurzech a stážích v Německu a ve Francii, ale také při práci na výzkumu vulkanických nebezpečí ve Střední Americe. Je autorem a spolu autorem řady odborných publikací. Vedle tuzemských spolu pracuje i s předními zahraničními odborníky.V knize najdete seznam u všech sopek  přesné souřadnice, kde je najdete, jak se k nim dostanete pěšky, na kole nebo autem, a hlavně se o každé sopce dozvíte něco nového. Jak a kdy vznikla a čím je výjimečná.

Knihu vydalo nakladatelství Grada (240 stran, 359 Kč)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články