Skiathos, Řecko

Nerovný povrch řeckého ostrova Skiathos neumožnil výstavbu pořádného letiště, vláda přesto našla řešení. Skiathos propojila se sousedním ostrůvkem Lazareta a na vybudovanou plošinu umístila přistávací dráhu, která se svou délkou 1628m řadí k nejkratším na světě a kromě toho je pekelně úzká. Na Skiathos se naštěstí dostanete i lodí.

Letiště Lukla, Nepál

Koho láká výstup na Mount Everest, musí nejprve projít adrenalinovou prověrkou nervů při příletu na horské letiště Lukla. Ranvej o délce pouhých 527m leží doslova mezi horami a propastí a z pochopitelných důvodů slouží pouze malým letadlům a helikoptérám. Vzlétat a přistávat zde mohou jen piloti, kteří prošli speciálním výcvikem.

Letiště Gustava III., Sv. Bartoloměj

Na ranvej měřící pouhých 650 m musí letadlo dosednout hned na jejím okraji, aby stihlo zabrzdit a neskončilo v moři. Letiště Gustava III. na karibském ostrově sv. Bartoloměj je zrádné v tom, že pilot při přiblížení přistávací dráhu dlouho nevidí - je schovaná za skalním hřbetem, po jehož přeletu musíte stroj rychle navést strmě k zemi. Navíc se přitom podvozkem téměř dotýkáte aut na přilehlé silnici.

Letiště princezny Juliany, Sv. Martin

Podobně adrenalinové letiště se nachází na ostrově sv. Martin, kde letadla přelétávají těsně nad hlavami turistů na pláži. V ohrožení jsou hlavně lidé, kteří si vzlétající letadla nadšeně natáčejí na kameru u plotu oddělující pláž od ranveje a následně padají na beton, odmrštěni horkými výfukovými plyny.

Courchevel, Francie

Přistání v alpském lyžařském středisku Courchevel vyžaduje piloty se speciálním certifikátem. Letadla se tu musejí vyrovnávat nejen s nerovnostmi ranveje a pohledem na obrovské hory okolo, ale také se silnými větry, které mohou stroj po přistání vytlačit přes okraj přistávacího pruhu.

Toncontin, Honduras

Obyvatelé Hondurasu mají ve zvyku se před vzletem pomodlit a po přistání pilotům zatleskat. Tato zvyklost je určitě oprávněná i z pohledu západního bezvěrce, pokud cestují přes letiště v Toncontinu. Přistání zde znepříjemňuje hornatý terén a přilehlé obydlené čtvrti, kvůli nimž piloti musejí provést těsně před finálním sestupem dramatický obrat 45°. Letiště proslulo smutnou statistikou četných havárií osobních letadel.

Paro, Bhútán

Na jediném mezinárodním letišti v Bhútánu může přistávat jen hrstka vyvolených, či lépe řečeno speciálně vycvičených pilotů. Ranvej se nachází v údolí lemovaném vysokými horami dosahujícími výšky až 5500 m.n.m. a přistání i vzlety jsou dovoleny jen v denních hodinách od východu do západu slunce.

Juancho E. Yrausquin, Karibské Nizozemsko, ostrov Saba

Ranvej o délce pouhých 400m vede od jednoho mořského útesu k druhému a je vyhrazena jen pro malá letadla. Přestože zde nikdy nedošlo k fatální nehodě, letiště Juancho E. Yrausquin je považováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě.

Kangerlussuaq, Grónsko

Podobně jako přistávací dráha na ostrově Saba vypadá také ranvej na grónském letišti Kangerlussuaq, ovšem s tím rozdílem, že jsou okolo ledovce a průměrná teplota se tu v zimním období pohybuje okolo -22°C. Větry a mlhy v blízkosti Severního pólu bezpečnému přistávání také zrovna nepomáhají, pilotům prý navíc ztěžují výkon povolání i místní ptáci.