Geniální a tajemný stavitel Santini. Hvězda, která létá mezi hvězdami
V pražské rodině kamenického mistra Aichela se v Praze narodil chlapec. Stalo se to 3. února 1677 a velkou radost to rodičům nepřineslo.
Prvorozený syn měl zdědit rodičovskou živnost, ale chlapec na to už na první pohled neměl. Na část těla byl ochrnutý a kulhal – bylo jasné, že kameník z něj nikdy nebude. Přesto se nakonec stal nejváženějším českým architektem, o jehož stavbách se budou akademici hádat ještě za 20 generací.
Přes tělesný handicap se vyučil kameníkem, ale zřejmě ho mnohem víc lákala malba a architektura – k té však naštěstí v baroku mělo kamenictví mnohem blíže než nyní. Po studiích v Praze se vydal na cestu po Evropě, během ní navštěvoval ty nejlepší stavby a stavitele své doby. Podle toho, co později sám navrhoval, ho nejvíc fascinovalo dílo excentrického Francisca Borrrominiho. Vášnivý Ital, který se v záchvatu vzteku probodl vlastním kordem a pak si dva dny psal, jak vypadá umírání, proslul dynamickým stavebním slohem a schopností oddělovat vnitřní a vnější část domu.
Po hlavě do stavění
Po návratu z cest se Santini vrhl rovnou na architekturu. Doba tehdy byla opravdu jiná, první realizaci dokončil už ve věku 23 let – v tomto věku dnes mladí architekti teprve začínají. Od počátku vycházel z Borrominiho stylu, ale sám ho dokázal obohacovat o originální myšlenky a vlastní symboliku. U temperamentního Itala se inspiroval především v častém používání netradičních půdorysů – oblíbil si především hvězdicovitý. Do většiny staveb vepsal spoustu matematických zákonů a narážek na biblické i antické symboly.
Než začal tvořit úplně sám, musel však ještě ujít dlouhou cestu. Naštěstí se Santini uchytil u Jeana Baptistyi Matheye, velmi úspěšného architekta původem z Francie - autora například Letohrádku Trója. Po Matheyově smrti Santini přebral nejen jeho klienty, ale také zaměstnance a dodavatele. Tak konečně získal sílu prosazovat své myšlenky v architektuře. A podařilo se mu to lépe, než komukoliv předtím nebo potom.
Hvězdy, kam se podíváte
Svými současníky i následovníky byl sice považován za solitéra, který se jen těžko napodobuje, přesto měl na českou krajinu obrovský vliv. Domy projektoval pouhých 23 let – to z dnešního pohledu není úplně nejdelší doba. Dokázal však navrhnout téměř stovku nejrůznějších staveb: od obyčejných hospodářských, přes palácových, až majestátní církevní. Jeho díla se vyznačují skvělou prací s krajinou – každý dům jako by byl pro své místo stvořený.
| Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 - 7. prosince 1723) je osobností tohoto týdne, protože se právě před 335 roky narodil. |
Kromě toho, že uměl stavět, by se dal dnes označit za skvělého lobbistu. Uměl hledat klienty, kteří šířili jeho slávu dál – a rozdávali mu zakázky snů. Prvním důležitým Santiniho zákazníkem byl zbraslavský opat Wolfgangem Lochner. Tomu se Santiniho realizace zalíbila natolik, že ho doporučil dalším opatům bohatých řadů (tehdy především cisterciánů a benediktinů). Pro ně pak postavil své nejlepší návrhy – kostely a kláštery, které jsou dodnes chloubou Čech a Moravy.
Odkaz ve hvězdách
K Santiniho nejslavnějším stavbám patří klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory nebo klášterní kostel Nanebevzetí P.Marie v Kladrubech u Stříbra. Santiniho projekt poutního kostela Narození P. Marie ve Křtinách byl sice dokončen až po architektově smrti a ne úplně podle jeho návrhů, přesto však dodnes fascinuje běžné návštěvníky, kunsthistoriky i architekty.
Santini zemřel ve věku 46 let, 7. prosince 1723. O jeho soukromém životě toho moc nevíme, je pro nás dodnes stejně záhadný jako výklad symbolů v jeho stavbách. Je jisté, že pohřbil nejen manželku, ale také tři syny. Vlastně dnes už ani nevíme, kde skončily Santiniho kosti. Přesto je k vidění – na obloze. Roku 1996 byl jménem Santini-Aichl pojmenován asteroid objevený českými astronomy, manželi Janou a Milošem Tichými.
FOTO: Wikimedia Commons, půdorysy: www.santini.cz
