Malá modrá kytička schopná zabít velrybu pomáhala Eskymákům
Keporkakové patří k největším tvorům, kteří se kdy pohybovali po zemi. Váží až 40 tun – tedy jako šest tyranosaurů dohromady. Přesto jsou zranitelní jedem malé bylinky.
Oměj pravý, v Čechách tradičně nazývaný šalamůnek, je nenápadná rostlinka s modrofialovými květy. Naší předkové ji využívali jako přírodní lék proti dně, ochrnutí a zánětech. Zejména v Krkonoších, kde rostl nejvíc, pak sloužil i jako prostředek proti kašli a migréně. Češi si byli sice vědomí jeho vražedných účinků na zvířata, ale využívali ho spíše pro jejich léčbu. To Eskymáci z oměje vyráběli jed – tak prudký, že jen několik kapek zabije i tu největší velrybu.
Lovci velryb si vypomáhali biologickou zbraní
Kmeny Alutiiqů, které žijí na ostrově Kodiak (na Aljašce), se naučili používat oměj jako biologickou zbraň. Zabít keporkaka, který vážil víc, než všichni dospělí příslušníci kmene dohromady, bylo s pomocí primitivních zbraní téměř nemožné. Harpuny, šípy i kopí se jen zabodly do silné vrstvy tuku a velrybě neublížily. Proto Alutiiqové vyráběli směs z oměje a lidského tuku a tou potírali hroty oštěpů a harpun.
Jed byl tak prudký, že podle alutiiqských legend stačilo, aby nad ním přeletěl pták a nadechl se – a padnul k zemi mrtvý. Jed sice velrybu nezabil hned, ale společně se ztrátou krve, kterou způsobila zbraň, dokázal keporkaka vysílit natolik, že zvíře po pár dnech pošlo. V ideálním případě nedaleko pobřeží, kde se ho domorodci mohli zmocnit.
Lovci velryb měli díky své schopnosti zabíjet o tolik větší tvory mezi Alutiiqy výjimečnou pozici. Tito lovci nazývaní ahhuhsulet byli současně šamani. Na lov vyráželi sami, jen na kanoích ušitých z kůží lachtaních samic (ty samčí byly kvůli neustálým bojům příliš roztrhané) – vydávali se na oceán, aby zabili tvora, který byl 400krát těžší než oni.
Velrybáři však žili na okraji společnosti, jejich moc byla na obyčejné lidi příliš velká. Stejně osaměle jako žili, také umírali. Bývali pohřbíváni ve svých vratkých loďkách, společně se zbraněmi.
FOTO: http://alaska.si.edu/record.asp?id=226.
Úvodní foto: ISIFA
