ÚCHVATNÉ PŘÍRODNÍ SNÍMKY: TYTO FOTOGRAFIE JSOU SKUTEČNĚ REÁLNÉ BEZ JEDINÉ ÚPRAVY

Bloop – zvuk, který vyšel z Tichého oceánu, překonal vzdálenost přibližně 5000 kilometrů. Měl povahu zvuků, které vydávají velcí mořští tvorové, jako například velryby. Zatímco zvuky způsobované přírodními jevy mívají jen jeden nemodulovaný tón, Bloop (je to jeho oficiální pojmenování) je modulovaný. Opravdu vypadá na přístrojích NOAA velmi podobně jako třeba písně keporkaků. Jen by to zvíře muselo být několikrát větší než nejdelší velryby, jaké kdy žily…

Přístroje, které Bloop zachytily, byly navržené Američany v době studené války pro systém SOSUS, aby naslouchaly sovětským ponorkám. V 90. letech tyto aparáty přestaly mít k vojenským účelům smysl, o to víc ale zaujaly mořské biology a geology. Silné mikrofony jsou umístěné hluboko v oceánu; tak hluboko, aby studená voda a vysoký tlak nesly zvuk co nejdál. Dnes se pomocí nich sledují migrace stád velryb, podmořská zemětřesení i ničení ledovců. A také zvuky, které se jen těžko vysvětlují… POSLECHNĚTE SI BLOOP.

Kde se vzal?

Bloop je z nich nejznámější. Vzešel odněkud z hlubin v létě roku 1997 z místa na severozápad od jihoamerického pobřeží (50° J 100° Z). Opakoval se tehdy několikrát; pokaždé, když byl pozorován, vypadal stejně. Současně ho poslouchalo několik stanic současně. Nikdo netušil, co to vlastně je. Pro zvuk se vžil mezi výzkumníky název Bloop.

 

Objevilo se několik teorií, které ho vysvětlují různým způsobem. Zpočátku se zvažovala možnost, že mohl vzniknout jako důsledek srážky ledových ker, což by bylo díky jeho jižní poloze možné. Ale výše zmíněná povaha tomu vůbec neodpovídá… Díky charakteristice zvuku se nejvíc mluví o tom, že ho mohlo vydávat nějaké zvíře. Jenže dvousetmetrovou velrybu nikdy nikdo nepozoroval, tedy pokud nevěříme středověkým cestopisům. Druhou možností je, že by mohlo jít o neznámého tvora, ne sice obrovského, ale vybaveného extrémně silným zvukovým aparátem. Věda žádné takové zvíře nezná – ale vědeckými a populárně naučnými publikacemi se prohnala už pěkná řádka adeptů.

VIDEO: ROZTÁČENÍ PSŮ NA PROVAZE V BULHARSKU A DALŠÍ ZAKÁZANÉ RITUÁLY SE ZVÍŘATY

Byla to krakatice?

Nejdelší zdokumentovaná krakatice měřila asi 15 metrů, ale objevují se nepřímá svědectví o mnohem větších kusech; například na kůži vorvaňů byly objevené stopy po chapadlech, jejichž majitel musel mít nejméně 60 metrů. Problém je v tom, že stopy mohly vzniknout v dobách vorvaního mládí a zvětšily se tedy jen věkem. Přesto by krakatice byly jedním z nejlepších vysvětlení – žijí v hlubinách, které se člověku stále ještě nedaří úplně prozkoumat, díky tvaru těla unikají našim přístrojům a podle některých biologů jsou i velmi inteligentní. Tato teorie má jediný problém: žádný druh hlavonožce nemá orgán, který by vydával takové zvuky.

Možným vysvětlením je tedy relativně drobné zvíře schopné zatím neznámým mechanismem vydávat zvuky, které se nesou na dálku 5000 kilometrů.Připadá vám to jako nesmysl? Co třeba cvrček nebo cikáda, kteří, ač měří jen pár centimetrů, vydávají zvuky nesoucí se na stovky metrů?

Dalšímu zkoumání Bloopu brání především to, že zvuk se od té doby už znovu neozval. Má však dokonce vlastní webovou stránku, kam amatérští fanoušci i seriózní vědci posílají své teorie a analyzují shromážděné důkazy.