Nevyzpytatelný mrož

Nádherné fotografie Paula Nicklena doprovázejí v prosincovém čísle reportáž o mrožích atlantských. Jsou chytřejší, mnohem nebezpečnější a výrazně muzikálnější, než byste si mysleli, varuje hned na úvod Jeremy Berlin.

Zdroj: Paul Nicklen / National Geographic

Na ledových krách a skalnatých plážích daleko v severním Atlantiku se skořicově hnědé hroudy těl seskupují v živé hromady. Některá těla váží víc než tunu. Některá jsou delší než tři metry. Všechna mají zvrásněnou a popraskanou kůži, vystouplé zuby a vousy, hluboké jizvy a krví podlité oči. Podřimují, říhají, dohadují se a štěkají, což zní jako něco mezi kravským bučením a hlubokým štěkotem mastifa.

Zachytit nebezpečného, muzikálního a velmi společenského ploutvonožce – příbuzného tuleňů, lachtanů a rypoušů – se podařilo jen několika málo fotografům.

„Použil jsem sebe jako návnadu,“ říká Paul Nicklen, který s pomocí švédského potápěče Görana Ehlmého fotografoval mrože tři týdny. „Seděl jsem na břehu a mroži připlouvali. Začali být zvědaví. Zvířata však do vás musejí narazit kly, aby zjistila, co jste zač. A náraz může být pro člověka smrtící.“

Mapa rozšíření mrože atlantského

Kly z mrožoviny, což je obdoba slonoviny, mohou být delší než půl metru. Když je mrož zasekne do ledu jako sekyru, pomáhají mu vylézt z moře. Také s nimi bodají soupeře a odhánějí predátory – v oceánu byly spatřeny plovoucí mrtvoly pobodaných medvědů ledních. Dalším typickým rysem je knír. Mroží pysky pokrývají stovky tuhých, slámově zbarvených naježených hmatových vousů silných jako brko a citlivých jako prsty. S jejich pomocí dokážou mroži rozlišit předměty menší než lentilka. Zrohovatělá kůže na čenichu slouží k prohledávání bahna na mořkém dně a hledání korýšů a měkkýšů. Aby z nich získali maso, používají mroži podtlakovu sací sílu tlamy: síla je tak velká, že mrož dokáže stáhnout i kůži z tuleně.

Tito mohutní živočichové jsou však i velmi muzikální. „Během období páření od ledna do dubna „dospělí samci zpívají a vydávají nejrůznější podivné zvuky, které znějí jako kastaněty, zvonky, brnkání na kytaru a bubnování na bubny,“ říká Erik W. Born, vědecký pracovník z Grónského ústavu pro přírodní zdroje. „Nejlepší pěvec doufá, že jeho píseň přiláká krásnou paní mrožovou.“

Jeremy Berlin je redaktorem National Geographic. Nicklenovy fotografie mexických posvátných studní byly otištěny v letošním srpnovém čísle.

Související články