LUBOR KEMZA: POSTŘEHY Z INDONÉSIE. OKOLÍ UBUDU - 6. DÍL

Zápisky z cesty po indonéských ostrovech Jávě a Bali, které jsem navštívil na podzim roku 2017. Šestá část - Okolí Ubudu (Rýžová pole,Gunung Kawi,Tirta Empul,Tegenungan Waterfall)

Okolí Ubudu


Na snídani jsme si poseděli déle, než by bylo vhodné. Do půjčovny skútrů tak vyrážíme po desáté. Bohužel to je celkem daleko, takže nám to přes záplavy turistů i místních trvá skoro hodinu. V námi důkladně vybrané půjčovně právě vypůjčili poslední skútr. Hledáme tedy jinou. Z průjezdu zavaleného vším možným harampádím a nápisem Loundry na nás volá pofidérní muž, že motorku na půjčení má. To odmítám. Bohužel to nebylo dobré rozhodnutí, protože to byla zřejmě poslední volná motorka v Ubudu, jak po hodinovém bloumání zjišťujeme. Na pokraji smrti hladem, horkem a vysílením pak podléháme nabídce pouličního taxikáře a souhlasíme s půldenním výletem za v přepočtu asi tisíc korun.

Ovoce nesmí chybět u žádné snídaně v Indonésii

Rýžová pole


Naše první zastávka mně vůbec nenadchla. Vyšlapané cestičky mezi políčky, šílené vedro a mraky turistů. Typická past na turisty s naprosto neadekvátními cenami. Kopeček zmrzliny za 70 korun je na Indonésii opravdu přespříliš. Chvíli se tedy rozhlížíme a dekujeme se pryč.

Turistická past - rýžové terasy nedaleko Ubudu

Gunung Kawi


Vypadá to dobře, tady si odpočineme od turistů! U vstupu do chrámu stojí jen pár taxíků. Od prodejců lístků dostáváme erární sarong a po spoustě schodů sestupujeme do údolí, které rozděluje čistá bystřina. Chrámy jsou po obou stranách, vytesané ve skále i samostatně stojící. Kolem pak rýžové terasy. Je zde nesnesitelné dusno, ale klid. Počet turistů můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Pod sarongem je nesnesitelné vedro. Abych se trošku zchladil, omývám se každou chvíli ve vodopádu nebo bystřině. I se sarongem. Vrátím jej mokrý. No tak co. Zapalujeme přichystané vonné tyčinky a vydáváme se zpět, kde na nás čeká náš taxikář. Po cestě narážíme na šipku s nápisem "Best View on the World". Skutečně. Tohle je mnohem krásnější místo, než past na turisty ve formě rýžových teras, které jsme navštívili dopoledne.

Typické balijské obětiny v chrámu Gunug Kawi

Tirta Empul


Další zastávkou se stal chrám svaté vody, který je zajímavý tím, že v jednom z jezírek vyvěrá gejzír. Opět dostáváme erární sarong od hlídačů u vstupu. Bohužel nám ale sdělují, že se s ním nesmíme koupat a tedy i provést rituální očistu, na kterou čeká dlouhý zástup místních i turistů. Čumilů na břehu je násobně více. Hledáme, kde je možné zakoupit sarong. Zjišťujeme, že jedině na trhu, který je vně chrámu a museli bychom tedy platit vstupné znovu. Zklamaně tedy obcházíme nádrž s největším počtem zlatých kaprů, jaký jsem kdy viděl a sháníme něco k jídlu, protože je již pozdě odpoledne a od rána jsme nic nejedli.

Rituální očista věřících v chrámu svaté vody

Ukazuje se, že jedinou možností je najíst se ve warungu, kde mají vystavené maso v jakési prosklené, zřejmě nechlazené, bedně. K našemu překvapení jsme dostali nadstandardní vývar soto ayam s porcí rýže navíc. K tomu dva kokosáky a jsem naprosto saturován.

Rodinná modlitba v hinduistickém chrámu

Tegenungan Waterfall


Opravdu pěkné místo. Bohužel opět plné turistů. Na sestoupení k vodopádu a koupání čas nemáme, spokojujeme se tedy s vyhlídkou z restaurace. Rozpálení po celém dni zapomínáme na radu nikdy nepít nápoje s ledem. Jsme v očekávání věcí příštích. Naštěstí se vše obešlo bez ztráty kytičky. Od této chvíle už na rady nedáváme a nápoje s ledem bez obav pijeme bez jakýchkoliv následků.

Jeden z vodopádů v okolí Ubudu