Lubor Kemza: Postřehy z Indonésie. Památky v okolí Yogyakarty - 4. díl

Zápisky z cesty po indonéských ostrovech Jávě a Bali, které jsem navštívil na podzim roku 2017. Čtvrtá část -  památky v okolí Yogyakarty (Yogya Backpacker Tour, Borobudur z Manohara rezortu, Mendut, Prambanan)

Yogya Backpacker Tour


Několik měsíců dopředu máme rezervovanou službu shared taxi, kdy se několik lidí spojí a podělí se o náklady na taxi. My jsme si shared taxi pronajali na celý den a souhlasili s připojením dalších. Zhruba měsíc před odjezdem se k naší dvojici připojil Lee Seng Yen z Malajsie. Vyklubal se z něj vzdělaný světoběžník - žil například deset let v Americe, procestoval Evropu i Asii.

Borobudur z Manohara rezortu


Z hotelu vyjíždíme ve tři čtvrtě na čtyři ráno. Vzhledem k mé navigační chybě se setkáváme s taxikářem téměř o hodinu později, než byl domluvený čas. Do Manohara rezortu tedy přijíždíme na poslední chvíli. Vstupenka stojí v přepočtu 900 korun, je v ní zahrnuta i snídaně. Protože jsme přijeli mou vinou  pozdě, rychle vybíháme schody do nejvyššího patra. Jsem zpocený jako blázen. Nahoře již na východ slunce čeká asi čtyřicet lidí a je zde vcelku rušno.

Výhled z nejvyššího patra chrámu Borobudur. Všude kolem jsou stúpy se sochou Buddhy.

Po chvíli obíhání a focení se seznamujeme s výpravou Slovenek, které z Yogyakarty rovněž míří na Bali a vzájemně se uklidňujeme. Mají obavy z exploze Mt. Agungu stejně jako my. Východ slunce jsme bohužel neviděli, neboť byla obloha celou dobu zatažená. Sestupujeme tedy do nižších pater a postupně si prohlížíme výjevy ze života Buddhy. Jdeme sice shora a tedy proti směru vývoje, avšak směrem k zachovalejším plastikám. V nejnižším patře jsou již na plastikách krásně rozpoznatelné detaily. Cestou na oběd kupujeme od kolem východu stojících prodavačů pohlednice. Deset pohlednic jsme usmlouvali v přepočtu za 220 Kč. Máme pocit, že je to velmi špatný obchod, ale chceme je poslat ještě z Jávy a moc příležitostí k nákupu pohlednic zde již mít nebudeme.

Ke snídani v rezortu Manohara nám hraje hudebník tradiční hudbu. Povídáme si s panem Lee, zdá se být velmi vzdělaný a o Indonésii informovaný, neboť ji již mnohokrát navštívil. Jsme rádi, že se po chvíli ujímá role našeho průvodce. Vzhledem k tomu, že je Indonéština dialektem Malajštiny, domlouvá se s místními lehce a nejdotěrnější prodejce se snaží od nás odhánět.

Socha Buddhy shlíží do údolí z rozbořené stúpy v nejvyšším patře buddhistického chrámu Borobudur.


Mendut

Buddhistický chrám Mendut z devátého století s dvě stě let starým stromem s liánami je perfektně upravený. Nejsou zde žádní turisté, takže prodejci jsou mnohem otravnější než obvykle. Paní mi mává modrou košilí před nosem celou, zhruba dvousetmetrovou, cestu až ke vstupu do chrámu, jejichž plot mne vysvobozuje. Vypadá to však, že se paní rozhodla počkat, až se budeme vracet zpět, aby směrem k nám mohla znovu napnout veškeré přesvědčovací schopnosti.

Koruna stromu s liánami - uvnitř historického buddhistického chrámu Mendut

Opět k nám přicházejí Indonésanky s tím, zda se mohou s námi vyfotit. Prodavačka s modrou košilí byla opravdu vytrvalá a počkala si na mne. Dvousetmetrová cesta zpět na parkoviště za neustálého odmítání slovy i gesty se zdá nekonečná. Snažíme se tedy před prodavačkami někam uklidit. Díky tomu objevujeme buddhistický chrám, který je stále v provozu. Ha. Sem za námi zřejmě nemohou nebo nechtějí. Prohlížíme si tedy chrám a po očku přes plot pozorujeme, kde zrovna prodavačky stojí. Vysíláme pana Lee napřed, aby zalarmoval našeho řidiče a v momentu, kdy jsou prodavačky zaujaty novým příchozím, vyrážíme. Techniku “ofsajdová past” máme totiž nacvičenou z Egypta. Na “kličku do protipohybu” ani “českou uličku” nebylo dost místa.

Socha Buddhy v živoucím buddhistickém chrámu v blízkosti historického chrámu Mendut

Oběd


Po nástupu do auta se nás náš taxikář ptá, kam chceme zavézt na oběd. Zda na jedno místo, nebo tam kde je výběr. Mr. Lee doporučuje výběr. Dáváme tedy na něj, jako odměnu za naši záchranu. Překvapilo nás ale, co to znamená větší výběr - taxikář nás zavezl do nákupní galerie, která je vystavena ve stylu evropského kostela - má hlavní i křižnou loď a na stropech fresky evokující renesanci. Že budu v Indonésii obědvat ve fastfoodu nákupní galerie by mne ve snu nenapadlo.

Candi Plaosan


Protože chceme do Prambanánu až na západ slunce, necháváme se zavézt do chrámu dle uvážení našeho taxikáře. Candi Plaosan je vskutku zajímavý, do tří částí rozdělený chrám. Nejsou zde žádní turisté - jen dělníci provádějící opravu fresek a dvě skupinky mládeže školou povinné. Prý protože zatím není tento chrám zrekonstruován, jsme za vstupné vydali v přepočtu 5 Kč. To je neuvěřitelný rozdíl - pětsetkrát méně, než vstupné do již zrekonstruovaného Prambananu. Při hledání řidiče taxi objevujeme další chrám ve vesnici, zhruba sto metrů od Candi Plaosan. Při pohledu na něj vnímáme neuvěřitelný kontrast - na jedné straně silnice jsou odpadky, hnojiště, pobíhající drůbež. Na druhé straně 800 let starý chrám.

Zbytky pobočního chrámu v blízkosti Prambanánu

Prambanan


Rozlehlý areál je nejslavnějším hinduistickým chrámem v Indonésii. Vstupné stojí v přepočtu 600 Kč. Z týdne na týden se vstupné neustále zvedá, jak padá cena indonéské rupie. Na internetu byla jedna cena, náš taxikář nám říká vyšší cenu ze včerejška. Když přistoupíme k pokladně, je cena přeškrtnutá a znovu navýšená. Z toho kroutí hlavou i náš taxikář. Komplex má tři hlavní chrámy ve tvaru jehlanu. Jsou zasvěcené Brahmovi, Višnuovi a Šivovi, jednotlivých podob boha. Všechny hlavní chrámy mají čtyři vchody - z každé světové strany jeden - vedoucí do komory s jedním ze zobrazení boha. Při prohlížení chrámu zasvěcenému Višnuovi dostáváme od průvodce jiné skupiny již obligátní otázku: "Where are You from?". Naše odpověď jej zřejmě uspokojila a informuje nás, že zná české prezidenty Klause a Zemana. Klause prý po Prambananu prováděl. Ptám se, zda mu také ukradl pero. Směje se a s ním celá jeho skupina. Těžko odhadnout, zda ví, o čem mluvím. O druhém se odmítám bavit.

S blížícím se západem slunce přibývá v komplexu návštěvníků. Vzhledem k značné oblačnosti jsme však západ nad Prambanánem - stejně jako ráno východ nad Borobudurem - neviděli.

Netrpělivé očekávání západu slunce nad hinduistickým chrámem Prambanán