Lubor Kemza: Postřehy z Indonésie. Letíme přes půl světa - 1. díl

Zápisky z cesty po indonéských ostrovech Jávě a Bali, které jsem navštívil na podzim roku 2017. První část - letíme přes půl světa (Praha - Londýn - Singapur - Jakarta).

Letiště Heathrow


Nabízet letenky s přestupem mezi terminály s rozmezím 1:30 je vražda. Doklusali jsme tři minuty před uzavřením gate. Z terminálu 3 na Terminál 5 je třeba nejdříve nastoupit na autobus, který jede čtvrt hodiny. Poté projít kontrolou (tekutiny jsme samozřejmě zapomněli dát do pytlíků a na ruční kontrole se právě střídaly směny), následně vlakem a pak ještě pěšky ke gate. Jako orienťák ale super.

Cestou do Singapuru


Dlouhý noční přelet přes Střední východ a Bengálský záliv si zpříjemňujeme tvorbou virtuální fronty na záchod, která nám alespoň na chvíli umožňuje natáhnout si zbídačené nohy. Další úlevu poskytuje víno, které stevardi nosí tak rychle, že je ani nestíháme konzumovat. To je - v mém případě - věc přímo nevídaná. Tisíce děkovných dopisů zřejmě přijdou na centrálu BA.

Singapurské letiště Changi


Údajně nejhezčí letiště na světě. Za mě je to letiště, kde létají Indové a Japonci na koberci (na čtyřkolkách a skútrech). Koberec je snad s výjimkou záchodů natažen po celém letišti včetně podlahy meziterminálových vlaků. Příjemné je, že je možné vyjít z budovy do ohraničených prostor na střeše a být tak alespoň na chvíli přímo pod oblohou.

Kromě všudypřítomných terminálů na hodnocení služeb - záchodů, zimních zahrad apod. je nejzajímavější zjištění, že se zde podařilo integrovat záchod a bidet dohromady přesto, že to evidentně nebyl původní záměr inženýrů. Vydáte-li povel ke spláchnutí příliš brzy, máte rovněž nahozenou řiť.

Přepravní prostor letiště Singapurského letiště Changi

Letecká společnost Jetstar

Z Prahy ani přímo z letiště Changi nelze provést mobilní ani online check-in. Nativní mobilní aplikace hlásí v obou případech nepovolený stát. Fakt by mě zajímalo, jaký stát je povolený. Do Bhútánu se kvůli povolení vydat nechystám. Boarding pass bylo tedy nutné vyzvednout osobně na přepážkách Transfer C. Za přepážkou panuje veselá pracovní nálada. Jedna pracuje a osm čumí do mobilu nebo do blba.

U JetStar se šetří na všem. Letušky mají místo stejnokrojů černo-oranžová trička a vypadají unaveně. Naštěstí alespoň kapitán vypadá důvěryhodně. Trochu nás překvapilo, že po nástupu všech cestujících do letadla dal povel vypouštět z klimatizace cyklon B.

Mezi pasažéry si ještě v odbavovací hale všímáme veliké bandy černochů s muslimskými čapkami. Ve chvíli, kdy vedoucí jejich zájezdu po chvíli letu kráčí na toaletu, nám tělo začíná vyplavovat adrenalin. Když však za sebou při močení nezavřel dveře, pochopili jsme, že tentokrát se bomba odpalovat nebude.

Obavování letadla letecké společnosti Jetstar na letišti Changi

Jáva, Jakarta, Letiště Soekarno Hatta


Konečně je první část cesty za námi. Teď si ještě na imigrační přepážce vzpomenout na naše slavné fotbalisty. Po vícedenní cestě to není nic jednoduchého. Vpuštěni.

U prvního bankomatu vybíráme z účtu své miliony. Maximálně lze vybrat 30 stotisícových bankovek, což je necelých pět tisíc korun. Každý bankomat vydává jen jeden typ bankovky. Kombinace bankovek není možná, takže je potřeba si vybrat správný bankomat.

Při vyzvedávání odbavených zavazadel naši skupinu obchází policista se psem, kterému dá cestující i zavazadla očichat. Pokud ale stojíte pět metrů od pásu a děláte, že jste tímto letadlem nepřiletěli, nechají vás jako mne být. Připadám si trošku spiklenecko-pašerácky. Po vyzvednutí zavazadel - ještě před opuštěním budovy - musíme dát zavazadla na další kontrolu. Nakládáme tedy zavazadla na další pás. Markéta zapomněla na foťák a kabelku a normálně prošla. Hmm, tak jo. Úplně jako turistická policie v Egyptě.

U východu z letiště je rozpoutané taxikářské peklo. I Hieronymus Bosch by se divil. Desítky naháněčů různých firem se snaží turisty nahnat na místo, kde jsou taxíky společnosti, od které dostávají provizi. Přesto, že jsme měli objednáno konkrétní BlueBird taxi, nebyla šance do něj nastoupit, protože se v aplikaci doba příjezdu našeho vozu neustále prodlužovala. Po chvilkovém dohadování nám tedy nezbylo nic jiného, než nasednout do taxíku stejné společnosti, kam nás nahnal naháněč. Ptali jsme se raději dopředu na cenu a řidič odpověděl, že jede podle taxametru. Smířili jsme se tedy s tím, že se staneme předměty rychlého zisku taxislužby, nasedli jsme a jedeme. Na taxametru se však při cestě za aktuální cenou zjevila podivuhodná nula, která, pokud by ji řidič aplikoval, by rapidně navýšila cenu. Odhadl jsem to zhruba na desetkrát. Nakonec přesto, že objel půl centra Jakarty zbytečně (na což jsem jej - jsa vystrašen zobrazenou nulou - zoufale několikrát marně upozorňoval) si řekl o téměř stejnou cenu, jaká se mi před nasednutím zobrazovala v aplikaci BlueBirdu. To nás pozitivně překvapilo. Dostal tedy spropitné ve výši poloviny ceny jízdného (celkem nás to vyšlo zhruba na 350 Kč).

Související články