Lubor Kemza: Postřehy z Indonésie. Objevujeme Jakartu - 2. díl

Zápisky z cesty po indonéských ostrovech Jávě a Bali, které jsem navštívil na podzim roku 2017. Druhá část - objevujeme Jakartu (Monument Nasional, katedrála Nanebevzetí Panny Marie, tržiště)

Zdroj: Lubor Kemza

Zdroj: Lubor KemzaNoční panorama Jakarty z našeho hotelu

Take's Mansion & Hotel


Jedenáctipatrová budova se tiše krčí mezi obry v okolí. Je v centru Jakarty jednou z nejnižších. Příjezd přes most nad řeko-stokou kolem warungu obleženého místními dělníky do nás zasel zrno pochybností. Na recepci nás dali do lepšího pokoje (novější budova), než jaký jsme měli rezervovaný, s tím, že se následující den musíme přestěhovat, nebo zbytek doplatit. Chtějí po nás zhruba 350,- Kč, nechápeme proč. Na Indonéskou angličtinu si teprve zvykáme. Jen pro ilustraci - "You go pissing" je věta, kterou se ptají, zda chcete na ryby… Protože jsme po mnoha hodinách unavení, máváme rukou a jdeme se ubytovat. Výši příplatku za lepší pokoj nám zřejmě řeknou až při odjezdu. Jsouce unaveni, neřešíme.

Zdroj: Lubor Kemza

V centru Jakarty se střídají vysoké budovy s přízemními warungy a prádelnami

Pokoj je čistý a vkusně zařízený. Překvapuje nás však, že v pokoji není skříň.

Snídaně formou švédských stolů byla až nečekaně dobrá. Zelenina, ovoce, smažená rýže, maso, toustový chléb, máslo, marmeláda, müsli, vaječný koutek, čaj, káva, džusy.

Zdroj: Lubor Kemza

Nasi goreng (smažená rýže) se v Indonésii podává ke všem jídlům dne - v tomto případě ke snídani

Bazén


Koupat jsme se chodili do staré budovy, kde jsou ubytováni především Indonésané, kteří zjevně plavání neholdují. Bazén je tedy zcela prázdný a jen pro nás (je to asi jako chodit v nemocnici sledovat televizi na oční oddělení). Při čvachtání je však třeba dávat pozor na prdelocuc. Je to díra v bazénu pod úrovní vody, která nesmírnou silou nasává cokoliv z bazénu do filtru. V obou budovách jsou bazény na střechách budov, obklopené palmami, odkud je překrásný výhled na centrum Jakarty. To je kouzelné zvláště v noci, protože jsou oba bazény nonstop, plavčíka nemajíce. Když jsem se jako indonéský zelenáč na recepci zeptal na otevírací hodiny bazénu, vůbec nechápali, na co se ptám. To nám vyhovuje. Vypadá to, že se nám v Indonésii bude líbit.

Zdroj: Lubor Kemza

Střešní bazén starší a menší budovy hotelu s vyhlídkou na centrum Jakarty

Večeře v hotelové restauraci byla rovněž chutná, cena za jídlo přibližně pětinásobná ceně na tržišti. Na pití jsme si na doporučení číšníka dali koktejl - na pleť (Markéta) a koktejl proti rakovině (já) v ceně dvojnásobku ceny oběda na tržišti. Když je číšník přinesl, zjistili jsme, že to jsou koktejly, co dávají zdarma ke snídani.

Televize


Dle televizních programů soudě, musí být Indonésie státem bláznů. Všechny zobrazované ženy mají tak světlou pleť, že by jim ji mohla závidět i Claudia Schiffer.

Doprava


Tuk-tuk taxi je několikanásobně dražší než normální taxi. Atrakce ve stylu lunaparku je však již zahrnuta v ceně. Kilometrová trasa tam a sem vyjde skoro stejně jako mnohakilometrová cesta z letiště na hotel. Každý řidič si řekne o jinou cenu a až po jízdě, takže na smlouvání není příliš prostor…

Zdroj: Lubor Kemza

První první jízda v tuk-tuk taxi

Na světelné křižovatce slouží 5-8 policistů, kteří se chladí ve stínu. Přejít ulici je hazard se životem vyžadující velkou odvahu, i proto, že zelená pro chodce zásadně nesvítí. Vydat se někam pěšky je obecně velmi obtížné - chybí chodníky, nebo jsou ve strašném stavu. Řidiči se s klaksonem již narodili, nakreslené pruhy nikoho nezajímají. Podle pískotu na píšťalku se zdá, že největší možný přestupek, který může řidič udělat, je přejet motorkou příčný pruh označující místo pro zastavení před světelnou křižovatkou. V době, kdy svítí červená, prochází kolem policista a rovná motorky za tuto čáru. Že občas někdo projede na červenou ho však evidentně nezajímá.

Zdroj: Lubor Kemza

Dopravní zácpa v centru Jakarty

Monument Nasional


Dost podivné betonové monstrum obklopené krásným tropickým parkem s jediným vstupem na několik čtverečních kilometrů. Chodit zde za poledne v černých žabkách je vstupenka do očistce. Lidé se na nás při potkání usmívají, často nás i zdraví. Neusmívají se a nezdraví pouze cizinci.

Zdroj: Lubor Kemza

Chodník kolem Monument Nasional - strom má uříznuté boční výhony, aby neutekl

Katedrála

Zdroj: Lubor Kemza

Vnitřek katedrály v muslimské Jakartě


Dřevěná střecha, místo topidel řada větráků, které dokonce lemují i křížovou cestu. Budova je postavena v novogotickém stylu, stejně tak i malý oltář. Celkový dojem je však zcela jiný,  než jaký mám z evropských kostelů.

Tržiště


Znaveni z neskutečného vedra je pro nás tržiště vysvobozením. Na betonu mezi stánky leží i batolata. V nabídce naleznete sedm triček za 160 korun, boty za 50 korun, servírované čerstvé kokosy i dobrá hlavní jídla za 30 korun. Stejně stojí i cigarety.

Zdroj: Lubor Kemza

Prodejna kokosových ořechů v centru Jakarty

Zhruba třicet stánků s jídlem jsou rozděleny do dvou řad, mezi nimiž jsou dřevěné stoly a lavice. Každý stánek prodává jiné jídlo, takže si přímo nekonkurují. Při objednávání jídla se k nám připojil policista, který údajně zná nějakou českou policistku z Interpolu. Na obědě, který díky diskuzi trval dvě hodiny, si stěžoval na dlouhé pracovní směny. Přestože měl na sobě uniformu, evidentně nikam nespěchal. Když nám přinesli vodu, tak se Markéta ptala policisty, zda je "Safe". Policista odpověděl: "Yes, free." Což Markéta pokládala za odpověď na svoji otázku. Jen doufám, že zítra neznečistí vlak.

Zdroj: Lubor Kemza

U oběda na tržišti v Jakartě se k nám připojil místní policista

Check-out na hotelu


Při odhlášení na hotelu jsme zjistili, že lepší pokoj máme zdarma a dostali jsme nazpět i zaplacenou jistinu. BlueBird taxi má stanici přímo před naším hotelem. Na nedalekou železniční stanici Gambir nás cesta vyšla na 30 Kč. Opět se potvrdilo, že běžné taxi je mnohonásobně levnější, než tuk-tuk.

Související články