Cestou do Amedu

Průjezd městem je opět slušný adrenalin. Dvojka, maximálně trojka to jistí. Naštěstí jsme si již na provoz zvykli - pokud to tedy lze… Po hodině a půl jízdy - asi čtyřiceti kilometrech - se začíná provoz uklidňovat a stavení vyprazdňovat. Poprvé na Bali řadím pětku. Zážitek. Za chvíli vidíme policejní auto postavené přes silnici a ceduli v indonéštině. Nápis neumíme přečíst, auto je prázdné, tak jej objíždíme. Projíždíme prázdnými vesnicemi a vyhlížíme Mt. Agung. Kousek dál již sopku zahalenou v mracích identifikujeme. Zastavili jsme tedy, Markéta jde fotit. Při focení si všímáme krav poklidně se pasoucích na patě sopky. Všechny projíždějící auta na nás troubí. Rychle nasedáme a pokračujeme v cestě. Asi po dvaceti kilometrech dojíždíme do Amedu, kde odbočujeme z hlavní silnice a opět nás čeká tři metry široká silnice s výmoly, po které přijíždíme k našemu ubytování.

Zdroj: Lubor Kemza

Uklidni se, Agungu. Díky evakuaci jsou pláže turistů prosté

Amed - Deadama Guest House

Po příchodu na ubytování spatřujeme Mt. Agung v celé své kráse. Věděli jsme, že bude blízko, ale to, že bude co bys kamenem dohodil, nás mírně znepokojilo. Všichni jsou však naprosto klidní, tak si také neděláme starosti. Pokoje jsou deset metrů od moře, mají verandu, posezení, poležení, lehátka a lavičky. Každý pokoj svoje. Před ubytováním stojí na souš vytažené lodě. V koupelně je opět místo sprchy proud vody. Na obou stranách ubytování jsou soukromé domy, kde běhají slepice. Příchod na ubytování ze silnice je po chodníčku kolem hnojosmetiště. Před ubytováním je v hloubce dvaceti metrů korálový útes, je to tedy místo vhodné spíše na plavání. Korálový útes táhnoucí se na pláž je asi padesát metrů napravo. Ze strany silnice před ubytováním je warnung plný turistů. Výborně zde vaří za vyšší ceny - Nasi goreng za 60 Kč.

Zdroj: Lubor Kemza

Amed je skvělé místo pro relaxaci i se soptící sopkou za zády.

Amed - korálový útes

Útes začíná dva metry od pláže. Nemá tak krásné korály, jako korálové útesy v Egyptě. Překvapuje však růzností druhů. Po pár minutách šnorchlování rozlišujeme více než dvacet různých druhů, včetně těch, co jsme dosud nespatřili.
Následující den ráno opět šnorchlujeme na korálovém útesu u našeho ubytování. Moře je extrémně čisté a dobře osvětlené, je vidět odhadem do hloubky patnácti metrů. Objevujeme další, zde dosud neviděné druhy. Například malého rejnoka. Odpoledne jedeme autem na místo vraku japonské lodi. Je krásné počasí. Objednávání si oběd, avšak jeho příprava trvala hodinu a mezitím se zvedl vítr a začaly se tvořit vlny, které rozvířily písek a značně se snížila viditelnost ve vodě. Vrak je nicméně i tak velmi zajímavý, vidíme další druhy ryb - například murénu. Jedeme nakoupit do Indomartu, abychom měli sladkosti pro místní děti. Když je rozdáváme, přicházejí si pro ně i místní ženy. Večeři máme dopředu domluvenou, je to barbecue z ráno nalovených makrel. U stolu sedíme s Francouzi a Němci z našeho ubytování. Soudě dle včerejška to vypadá, že Francouzští turisté tu mají většinu. Každý má svou rybu, večeře je však spíše průměrná.

Zdroj: Lubor Kemza

Nákupčí ryb čeká na přijíždějící lodě s úlovky.

Cestou do Sanuru

Na cestě už nečekáme žádná dobrodružství. Na místní dopravu jsem si již zvykl. Před Sanurem je dokonce dvouproudovka. Trošku zvláštní je, že rychlý pruh je vpravo. Řadím pětku a cítím se jak Chiron. Šedesátkou to pálíme k cíli. Zajímavé je, že reálně se dva pruhy používají tak, že v levém pruhu jedou motorky, které předjíždíme, ale na semaforu nás zase dojedou. Víc než šedesát opravdu nemá cenu jet, protože semafory jsou zhruba každé dva kilometry.

Tirta Gangga

Po cestě se stavujeme v chrámu svaté vody, kde právě slouží mši, aby nevybuchl Mt. Agung. Je to nejkrásnější chrám, který jsme na Bali viděli. Plný zeleně s fontánou a jezírky, úplně bez turistů. V největším jezírku se koupou místní mladíci. Fotíme jak Japonci na dovolené. Dáváme si skvělý zelený Ice tea a vyrážíme dál.

Zdroj: Lubor Kemza