LUBOR KEMZA: POSTŘEHY Z INDONÉSIE. Lovina - 7. DÍL
Zápisky z cesty po indonéských ostrovech Jávě a Bali, které jsem navštívil na podzim roku 2017. Sedmá část - Lovina (Ulun Danu Bratan, 1000 Dream Bungalow, warung Putu, Lovina Beach )
Cestou do Loviny
Nadchází den D a na recepci hotelu na mne čeká vyslanec z půjčovny aut. Podmínky jsou samozřejmě jiné, než jaké jsme si dopředu domluvili. Auto je rovněž jiné - nákupní taška místo terénního Suzuki Jimny. To mi sice vyhovuje, ale zamlčuji to. Po chvilkovém smlouvání vytahuji předem vytištěnou komunikaci s majitelem půjčovny. Nerad, ale nakonec do dokladu o výpůjčce zapisuje, že je auto pojištěné. Na oplátku souhlasím s částkou za přistavení auta k hotelu.
Cestu zahajuji nasednutím na levou stranu - ke spolujezdci. Přesedáme a zjišťujeme, že má auto téměř prázdnou nádrž. Musíme tedy změnit plány a jet nejprve na benzinku. První minuty v autě jsou dobrý očistec. Kromě řízení jsou přehozené i stěrače a blinkry. Na prvních křižovatkách po příjezdu okamžitě stírám. Markétino nejčastější slovo je bacha. Křečovitě se drží dveří a mačká neviditelnou brzdu. Řízení je ještě obtížnější, než jsem čekal. Na silnici se setkáváme se vším možným - cedulemi do půlky silnice, psy, slepicemi, motorkáři i auty v protisměru. V průběhu jízdy zjišťujeme, jak nejlépe vyvést indonésany z míry - zastavit jim na přechodu. Jeden puberťák z toho byl tak paf, že nám při odjezdu málem skočil pod auto. Tankování na benzince byla taky dobrá komedie. Nejprve zajíždíme ke špatnému stojanu, pak vycouváme a řadíme se do správné řady. Neustále nás předjíždějí motorky. Po chvíli paní z benzinky ukazuje, ať motorky objedeme, což činíme. Benzín tankuje výhradně obsluha, což je problém, protože nemůžu hned najít, jak se otevírá nádrž. Nakonec to paní nevydrží, naběhne k místu řidiče a otevře si sama páčkou pod sedadlem. S plnou nádrží za zhruba 450 Kč odjíždíme směrem k Lovině.
Hudebníci odcházejí z chrámu po skončení představení
Po hodině a půl jízdy v serpentinách přijíždíme na parkoviště vodního chrámu Ulun Danu Bratan, kde se zřejmě právě koná nějaká slavnost. Markétě se po úspěšném dojezdu do prvního bodu itineráře viditelně ulevilo. Na parkovišti zjišťuji, že kromě ovládání zrcátek nefunguje rovněž pravý přední blinkr. To Markétu opět rozladilo.
Vodní chrám Ulun Danu Bratan
Po prohlídce chrámu se rozhodujeme pro cestu přes hory, kterou Google vyhodnocuje jako druhou nejrychlejší. Zprvu to vypadá jako dobrá volba, když v dalších serpentinách míjíme opice všude kolem nás. Po odbočení z hlavní silnice začíná pravé peklo. Silnice není široká ani tři metry, avšak provoz je silný. Všude výmoly, ulomená krajnice a další překážky. Před námi je nejdelší sjezdovka mého života. Z výšky necelých dvou tisíc metrů sjíždíme serpentinami do Lovina na úroveň moře. Brzdění motorem na dvojku nepomáhá, po půl hodině brzdy vadnou, ale před námi jede auto a za námi jedou motorky. Není kde zastavit. Snad z únavy občas mačkám s brzdou i plyn a to je pak teprve adrenalin. Pedály jsou na evropskou nohu v páskáčích moc blízko u sebe. Po další skoro hodině dorážíme na hotel. Markéta je evidentně psychicky úplně vyčerpaná minimálně ještě hodinu po příjezdu.
Lovina - 1000 Dream Bungalow
Ubytování je velmi pěkné. Hotel je přímo na výběžku skály, kde je krásné posezení. Odtud se táhne tropická zahrada s bazénem, na jejímž konci bydlíme v bungalovu my.
Hotel 1000 Dream Bungalow je koncipován jako tropická zahrada
Pokoj je prostorný, koupelna se záchodem je vně pokoje, záchod a umyvadlo zastřešené, sprcha pod širým nebem. Před bungalovem je patio s výhledem na zahradu, bazén a moře. Z bazénu je přímý výhled na moře, které však není příliš pěkné, je plné zelených řas.
Večer se snažíme jít po promenádě do warungu Mr. Putu. Majiteli vezeme z ČR fotku s věnováním, kterou s mistrem Putu pořídil náš kamarád před sedmi lety. Kolonáda však není osvětlena a záhy končí. Se světly z mobilu se komfortně opravdu necítíme. Vydáváme se tedy na hlavní ulici, kde večeříme ve warungu, kam chodí jen místní. Jídla stojí v přepočtu dvacet korun a jsou velmi dobrá.
Relaxační místo našeho hotelu v Lovině
K do warungu Putu se tedy vydáváme následující den autem. Po cestě dáváme vyprat prádlo do prádelny. Po příjezdu k warungu nás odchytí paní, od které si kupujeme na pláži náušnice a náhrdelníky z mořských plodů. Pláž je velmi úzká, běhají po ní slepice i kachny. Ty se dokonce i koupou v moři. Nekoupeme se tedy. Oběd u pana Putu byl vynikající. Pan Putu je kněz, který nikdy nechodil do školy a nejprve se živil jako překupník ryb. Poté si našetřil na warung. Všech pět jeho dětí má však střední školu. Vzdělání přikládá nesmírnou důležitost. S mistrem Putu je zábavné povídání. Stěžuje si na problémy, které mají jeho synové se ženami. Jeden si vzal ženu z Jávy a ona posílá veškeré vydělané peníze své rodině na Jávu. Druhá je z Bali, ale zase všechny peníze utratí za obětiny a sarongy. Nojono, jeden si nevybere.
Se svatým mužem, mistrem Putu
Ryba Marlin, kterou nám ugriloval, chutná jako kuřecí steak. Je to obrovská ryba. Kapitální úlovky mají kolem pěti metrů a 800 kilogramů.Fresh džusy, které před námi mistr Putu vyráběl, byly rovněž vynikající.
Marlin - nejlepší ryba, jakou jsme za celou cestu jedli
Lovina - pláž
Po obědě jsme jeli na hlavní pláž. Moře bylo čistší, než u našeho hotelu, ale znepříjemňují jej prodejci, kteří nám vnutili ovoce dračí srdce a hadí ovoce za neskutečnou cenu 80 Kč, z kterého jsme se večer málem připosrali. Podle Markéty však překvapení z fialové stolice za to stálo, já jsem si tedy nebyl jist.
Hadí ovoce ani dračí srdce - bohužel pro nás - již nebylo v nejlepší kondici
Odpoledne jsme se na hotelu seznámili s místní desetiletou holčičkou Dianou, dcerou majitele hotelu. Holčička byla velmi chytrá a partie šachu s ní dala zabrat. Říkala, že se stane zpěvačkou a vezme si američana. Na večeři jsme šli do bambusového warungu, kde bylo zároveň vystoupení Balijského tance. Úroveň byla o dost nižší, než v Ubudu, jídlo v přepočtu za 120 Kč nic moc.
Kýčovitě nádherný západ slunce nad mořem z našeho hotelu v Lovině
